Je to podruhé od listopadu 1989, kdy se nad Pražským hradem objevuje nový symbol. Poprvé to bylo rudé srdce, které zde nechal umístit Václav Havel, nyní jsou to dva rudé prapory s černým kalichem, prapory husitů, které vlají na pokyn prezidenta Miloše Zemana. Myslím si, že spojení prezidentského sídla se symbolem husitství je přirozenější než Havlovo srdce od Davida Černého, kterému každý tleskal, ačkoli smysl unikal. Miloš Zeman jistě ví, proč se tak rozhodl, a jak jej znám, hlavním důvodem je uctění památky jedné z největších postav našich dějin.

Když se vrátím k Masarykovi, tak tehdy jeho gesto vyvolalo vleklou roztržku s Vatikánem známou jako Marmaggiho aféra podle Vatikánského nuncia, který na protest opustil Prahu.

Uvidíme, jak se k tomu postaví dnešní římskokatolická církev. Současná hlava církve, papež František, poukazuje na to, že církev má žít v chudobě, jenom tak může plnit své poslání. A vůbec má jeho pojetí k Husovi až nebezpečně blízko. Podobně je na tom prezident Miloš Zeman, který je zřejmě jediný významný politik, kterému majetek mnoho neříká a který dokonce dává třetinu svého platu takříkajíc na oltář vlasti. Jinak je majetek v naší společnosti zpravidla vždy na prvním místě, a bohužel to zřejmě platí i pro církev a její přehnané restituce. Možná i proto se Miloš Zeman rozhodl Husův odkaz podpořit takto výrazně.

Ať už kalich nad Hradem vyvolá jakékoli emoce, je to správné gesto. Mimo jiné proto, aby si zejména mladá generace připomněla Husův odkaz a jeho zásadovost, kdy na hranici pronesl ono známé „Neodvolám“ a položil život za pravdu.