Empiricky bych odhadl, že se může jednat o vývozce, kteří vyvážejí zboží a polotovary s nízkou přidanou hodnotou, jež jsou vyráběny v provozech s velmi nízkou průměrnou mzdou nepříliš převyšující mzdu minimální.

Je to samozřejmě jen má pracovní hypotéza, ale pokud má ČNB jiné a přesvědčivými čísly doložené analýzy, jistě pro ni nebude žádný problém je předložit a uvést má slova na pravou míru.

Co mě však zajímá nejvíce, je, jak chce ČNB z dnešního kurzu koruny vůči euru, pohybujícího se kolem 27,40 Kč za euro, ke dni (bohužel zatím značně vzdáleného) českého přistoupení do EMU a přijetí eura vykouzlit rozumný konverzní kurz pohybující se kolem 18 – 20 korun za euro. Tedy kurz, v němž budou do eura převedeny také naše mzdy a vklady

ČNB by ovšem při provádění svých opatření měla sloužit nikoli určité skupině vývozců, ale měla by sloužit hlavně všem občanům této země. A široké vrstvy českých občanů jistě nemají zájem na tom, aby se tvrdošíjným lpěním na levné koruně ve prospěch části vývozců zvyšovaly ceny zahraničního dováženého zboží anebo se např. navyšovaly i ceny zahraničních dovolených či obecně pobytů v zahraničích.

Guvernér Singer a ani žádný jiný představitel ČNB se vůbec nezabýval exitem ze současné situace postupnými kroky, jež budou použity v příštích letech. Je zřejmé, že tato skupina ekonomů ve vedení ČNB, kteří nepříliš dobře skrývají svůj odpor k přijetí eura, se o tuto záležitost už ani příliš zajímat nemusí, protože ji bude řešit vedení ČNB v novém složení. Což je dobře.

Ale stejně by bylo zajímavé vědět, jak by tuto situaci chtěl řešit pan Singer a jeho současní kolegové z Bankovní rady ČNB. A mají-li vůbec nějaké řešení.

Jiří Paroubek