Podle některých analytiků lze spíše než vytvoření menšinové vlády postavené na bázi dosud vládnoucí strany prezidenta Erdogana očekávat, že nová vláda bude složena z dosud opozičních stran, republikánské strany /strany soc. dem. zaměření) a nacionalistů, s podporou převážně kurdské Demokratické strany.
V řadách dvou dosud opozičních stran, republikánů a nacionalistů, je několik zajímavých osobností a ekonomů, kteří mohou vytvořit tým schopný úspěšně řešit současné problémy státu.
Případná vláda s účastí jedné jasně proevropské (republikáni) a jedné levicově-nacionalistické strany (Demokratická strana) bude mít zájem přerušit současnou zahraničněpolitickou linii Turecka a jeho neoosmanské snění, což bude ve svých důsledcích znamenat normalizaci vztahů nejen s Izraelem, ale také se Sýrií a Egyptem, kde Erdogan dlouhodobě podporoval Muslimské Bratrstvo, ale také s Libyí.
V každém případě, pokud v Turecku dojde k ustavení této vlády, bude to minimálně na čas znamenat konec plíživé a promyšlené islamizace této země.
Je třeba také vyzdvihnout velkou občanskou odpovědnost tureckých voličů, z nichž se voleb účastnilo téměř 87 %. To je číslo, o kterém se nám v České republice může jen zdát. A převážná většina voličů rozhodla o cestě k modernímu a laickému státu s rozumným přístupem ke kurdské menšině.
Jiří Paroubek