Pro stát – a tedy pro nás všechny – je ze všech hledisek nejvýhodnější, když je počet fungujících rodin co největší.
V "ekologii společnosti" existují u každého jedince vnitřní síly: snaha rozvíjet se a touha po štěstí, které najde především ve vztazích s druhými. Tou třetí energií je chuť poznávat a pochopit svět.
Vnější síly, síly prostředí mohou dodávat motivaci, podporovat, ukazovat příklady a vytvářet příležitosti. Nebo se všechno pokazi a převládne omezování, nátlak a hrozby a lidský potenciál se udusí.
Stát se rodičem znamená usilovat o cennou kvalifikaci, která není podmíněna stupněm vzdělání. Především jde o to, přijmout náročný úkol, odhodlat se k učení spousty nových věcí,
mít odvahou hájit vlastní velkou odpovědnost vůči různým institucím. Přitom rodič nesmí trpět "stihomamem", ale přijímat učitele, vedoucí, třeba i lékaře jako partnery. Klást na ně velké nároky – svěřuje jim přece to nejcennější, své dítě – ale dát jim také důvěru.
Podle statistik mnozí z nás selhávají v povinnosti uchránit své dítě před nebezpečími.
Naše děti pijí, kouří, setkávají se s drogami, jsou šikanovány a šikanují – čím dál víc ve světě sociálních sítí. Dovolíme, aby se rozvíjelo jejich sobectí a sklony k nenávisti. Strkáme hlavu do písku před povinností vychovávat je k manželství a k rodičovství. To všechno patří do rodičovské kvalifikace.
Na konferenci Rodina a současnost, kterou jsem zaštítila a moderovala, se vytvořila nezvykle pracovní a vstřícná atmosféra, úplně jiná, než při jednání sněmovny. Přitom o problematice současné rodiny otevřeně debatovali poslanci pěti parlamentních stran a europoslanec ze strany další (Radka Maxová (ANO), Pavlína Nytrová (ČSSD), Jitka Chalánková (TOP 09), Nina Nováková (TOP 09), Marek Benda (ODS), Pavla Golasowská (KDU-ČSL), Petr Mach, europoslanec (Svobodní).
Neshodovali jsme se v mnohém, jeden druhému jsme však naslouchali. Zcela opačnou atmosféru zažíváme při jednání sněmovny a cena je vysoká: kvalita zákonů, úroveň politické kultury a rozladěnost občanů.Ukázalii jsme, že to tak být nemusí.
A jak dál? Především je nutné posuzovat návrhy zákonů měřítkem dopadu na rodinu, manželství a rodinné prostředí vůbec. Za nejvýše nespravedlivou považuji praxi, která
neuznává hodnotu práce rodičovské péče. Vykonává-li se s plným nasazením, je to plnohodnotná a náročná čtyřiadvacetihodinová práce. Práce, která nás baví a děláme ji z lásky a s láskou. To neruší fakt, že její hodnota pro společnost je vysoká společensky, morálně i ekonomicky.
Nina Nováková
