Dnes jsem byl u toho, jak vznikají euromýty. Recept je jednoduchý: smíchejte dávku politické informace se lžící novinářského amatérismu, připepřete pro větší dráždivost, ohřejte to na sociální síti a během hodiny je euromýtus hotov. Takhle se včera rozšířil údajný evropský zákaz fotit Karlův most. Novinářským amatérismem je to, když se novinář neobtěžuje ověřit si informaci přímo u zdroje.

Internetové vydání E15 publikovalo článek „Smíte fotografovat na ulici? Ne, navrhl europarlament“. Článek se má týkat tzv. svobody panoramatu, kde hlavní roli hraje právo na použití chráněného architektonického díla nebo sochy chráněné autorským právem (tj. max. 70 let po smrti autora – např. Tančící dům) v jiném autorském díle, např. ve fotografii. Tedy zda potřebujete souhlas autora k tomu, abyste se směli život fotografií, na které je jeho dílo.

V různých státech jsou různé úpravy: ve Francii potřebujete souhlas k jakémukoliv užití, v Česku ho naopak zásadně nepotřebujete vůbec (viz § 33 autorského zákona č. 121/2000 Sb.); proto se věc dostala i do Evropského parlamentu.

Ale dál je to podle vzoru „nebylo to v márnici, ale v Kostici, nebyl to Husák, ale Hus a nebyl tam Hanzelka, ale Zikmund.“

Tedy předně, Evropský parlament nic nenavrhuje, to jen v jeho právním výboru se hledal nezávazný názorový kompromis mezi např. českým a francouzským pojetím a byl nalezen v rozlišení mezi komerčním a nekomerčním užitím. Turista, který si fotí Tančící dům, tak činí nekomerčně a nic se ani podle představ právního výboru EP pro něj nemění.

Pokud ale si někdo z takového díla chce udělat byznys, např. vydat pohlednici s Tančícím domem či dát si tuto fotku na reklamu svojí cestovky, měl by si podle našich představ požádat o souhlas architekta. Věc se tedy vůbec netýká Karlova mostu či katedrály sv. Víta. Titulek citovaného článku je naprosto matoucí a pomýlený, euromýtus je na světě.

Zajímavá je ale otázka, co jako turista, který si nafotil Tančící dům, s tou fotkou můžete dál dělat. Pro jistotu – vzhledem k názvu článku – znovu připomínám, že to nemá nic společného s tím, že fotit můžete i podle názoru právního výboru EP, co chcete. Můžete fotografii použít k vydávání pohlednic, tj. vydělávat na zobrazení chráněného díla, aniž jste vůbec požádali autora o souhlas? Podle kompromisního názoru právního výboru by to tak být nemělo. Ale ještě není rozhodnuto.

Můžete ji poslat mailem kamarádovi? Jistě. Můžete ho sdílet na sociální síti? Děláte to snad komerčně? Nikoliv, proto nemá ani právní výbor EP v úmyslu vás v tomto omezovat. Dáváte-li zveřejněním svůj souhlas k uveřejnění své fotografie např. na facebooku, neznamená to, že tím udělujete souhlas za architekta – vy ho nezastupujete, takže nejste právně postižitelní.

A co platformy, které ze sdílení autorských děl žijí?

Typicky popirátsku se nám v diskusi neobjevila otázka: a co autoři těch děl? Neměl by se jich někdo alespoň "optat"? Např. Youtube už to pochopil a začal uzavírat licenční smlouvy.

Za komunismu nám tvrdili, že továrna patří těm, kdo v ní pracují. Piráti nám tvrdí, že autorská díla „patří“ těm, kdo je sdílejí. To je jako kdyby řekli, že továrna na čokoládu patří těm, kdo rádi mlsají.

Ale víme, jak to s komunismem dopadlo a většinou nechceme, aby takto dopadl i digitální autorský svět. Svět zdarma, kde všechno patří všem má své meze - a my poctivě hledáme, kde.

Článek ještě nesdělil jednu „drobnost“: to, o čem hlasoval právní výbor EP, není součást jakéhokoliv normotvorného procesu, jen kompromisní představa onoho výboru o možném kompromisu na evropské úrovni. Paní Cabrnochová v článku plamenně hřímá, že svolá „do senátu debatu, jejímž cílem bude zahájit odpor proti tomuto legislativnímu zmetku“, aniž si všimla, že příslušná zpráva není součástí jakéhokoliv legislativního procesu. Pokud později přijde Evropská komise s legislativním návrhem v této oblasti a např. Francie se s Českem nedohodne na podobě svobody panoramatu, případná evropská norma se prostě otázky panoramatu pravděpodobně nedotkne, Francie bude dál mít svoji úpravu a Česko zase tu svoji. A kdyby ke kompromisu došlo, lze tam výslovně ošetřit takové věci, jako je užití panoramatu na sociálních sítích. Toto nějak autor a jeho politické zdroje sdělit „opomenuli“.

Upozornil jsem na tuto problematiku uspořádáním odborného semináře na půdě Evropského parlamentu společně s Wikimedií, která tuto moji iniciativu ocenila. Celé tsunami na sociálních sítích tedy není nic jiného než mnoho povyku pro nic. Příště si tedy připravím dodatek ke zprávě o copyrightu, který Piráti ocení: zákaz biologické reprodukce bez souhlasu obou zúčastněných autorů - a můžeme v té taškařici s Piráty pokračovat. V tomto duchu určitě.