Musím říct, že debata má dvě roviny. První rovina je řekněme nějaká ideová, která se tady promítla i z části ve vystoupení poslanců pravicové opozice zcela legitimně a zcela logicky. Druhá oblast je technická. Jakým způsobem je tento záměr připraven. V rozpravě zazněla otázka, výzva pana poslance Hegera na předkladatele, jak je to právně připraveno, jak je to ústavněprávně připraveno, jak to garantuje Listina základních práv a svobod. Odpověď byla, že v nálezu Ústavního soudu je, že se péče může rozdělit na hrazenou a nehrazenou. To si myslím ale vůbec nic neříká o technické kvalitě tohoto návrhu. A já si myslím, že i část poslanců pravicové opozice je si vědoma toho, že po technické stránce nejde o příliš zdařilý návrh. Nicméně z jistého logického hlediska se asi budou chovat, jak se budou chovat. Protože je třeba si vzpomenout na jednu věc a brát ji v úvahu. Vždycky bude existovat zcela zásadní nerovnováha v postavení lékaře nebo poskytovatele a pacienta. Vždycky. Pacient vždycky bude v drtivé míře odkázán na to, co mu lékař nebo zdravotník řekne.
Já samozřejmě potvrzuji slova pana docenta Svobody, že drtivá většina lékařů dělá první poslední pro své pacienty. Ale Gaussova křivka platí i ve zdravotnictví a určitě jsme se setkali a setkávat se budeme s těmi, kteří nebudou váhat a využijí postavení, které vůči pacientovi mají, k tomu, aby řekněme finančně nějakým způsobem si pomohli. A v tom případě tady nebude žádná rovnováha. Tady nebude svobodné rozhodování pacienta, ale pacient z velké míry dá na to, co mu ten lékař řekne. V případě, že to bude takto bezbřeze zakotveno, nebudou tam dána jakákoli pravidla pro to hrazení, jakékoli podmínky, tak je možné v podstatě všecko.
Ať mi zkusí někdo říct, jaká je rovnováha a jaká bude rovnováha onkologicky nemocného pacienta, když mu někdo řekne, že je tady lepší varianta a musí si připlatit sto tisíc. (Z lavic ANO: Rozhodne se sám. Ministr se odmlčí.)
Nebude tady žádná ochrana toho pacienta. Bude zcela vydán na milost a nemilost. A říkám, otevíráme takto koncipovaným návrhem Pandořinu skříňku.
Zazněl tady argument, že se legalizuje praxe, kdy se obchází zákon. No tak spousta řidičů překračuje povolenou rychlost! Pojďme zlegalizovat tu praxi a zrušme nejvyšší povolenou rychlost, protože se obchází! To asi není argument. Ale já tady chci ocenit některé věci, které tady zazněly. A rozhodně nechci přikládat kolegům z klubu ANO špatné úmysly. Úmysl, který v tom mají, je určitě dobrý a myslím si, že je namístě debata typu lehké a těžké sádry a o dalších zdravotnických prostředcích, kde ta nerovnováha mezi pacientem a lékařem nebude. Ale chci jenom říct: To nelze dělat takto. K tomu je třeba, aby se vedla nejprve diskuse, jak politická, tak odborná, v rámci Ministerstva zdravotnictví. Pokud dojdeme ke shodě a najdeme zdravotnický prostředek, kde pacient nebude vystaven tlaku a kde ho to nebude ohrožovat, tak to musí projít standardním legislativním procesem, koaličním jednáním, jednáním ve výboru a pak se domnívám, že to má smysl.
A já tady odpovím na otázku pana profesora Vyzuly, který mi kladl. Ano, já tady dávám závazek, že jsme připraveni k této debatě, že jsme připraveni na odborném fóru tuto věc rozdiskutovat a případě vytipovat ty zdravotnické prostředky, kde to nebude problém. A před koncem roku má být znovu otevřena novela zákona 48 a pak si myslím, že toto můžeme udělat. Nicméně bohužel tak, jak je to připraveno, tak je ten návrh velmi nebezpečný.
