Koaliční vláda sociální demokracie, ANO a KDU-ČSL předložila svůj koncept řešení v polovině minulého roku v dokumentu analýza prokazování původu majetku a možnosti jeho odčerpávání. Ministerstvo financí v něm zpracovalo v úzké součinnosti s Ministerstvem spravedlnosti variantní řešení úkolu z programového prohlášení vlády, ve kterém se strany vládní koalice zavázaly, že přijmou vhodná opatření, umožňující prokazování původu majetku a jeho odčerpávání. A to v případě důvodné pochybnosti o jeho legálním nabytí.
Předložený dokument nabídl dvě cesty řešení tohoto úkolu. Cestu soudní a cestu daňovou. Soudní cesta řešení problému spočívala v zavedení mechanismu zvláštního soudního řízení, nikoliv trestního. To mělo umožnit, aby k odčerpávání majetku došlo v případě, kdy bude shledáno, že určitý majetek s nejvyšší pravděpodobností pochází přímo či nepřímo, z nelegálních zdrojů.
Rozhodnutí o odčerpání majetku mělo být podle tohoto návrhu svěřeno soudu v rámci zvláštního řízení. Odčerpávání mělo mít charakter konfiskační, reparační a týkat se mělo především majetku, u něhož soud shledal požadovanou míru pravděpodobnosti ohledně nezákonnosti jeho původu. Důkazní břemeno by v rozumném rozsahu bylo přeneseno na osobu disponující majetkem.
Druhá cesta je cesta daňová. Daňová cesta řešení problému pak měla spočívat ve zdanění příjmu z majetku, který naplní zákonem stanovená kritéria. Zdanění však ze své podstaty nemá sankční ani reparační charakter a nemůže sloužit k úplnému odčerpání nezákonného majetku, či jeho významné části, ale pouze ke zdanění příjmů, které nebyly prokázány jako zdaněné ani osvobozené respektive dani podléhající.
Trochu k historii současného řešení, kterou je právě daňová cesta. Ministerstvo financí na základě provedené analýzy uvažovalo v prvopočátku se soudním řízením. Současně však připouštělo, že k efektivnímu naplnění vytčeného cíle bude klíčové zapojení orgánů finanční správy ČR, které v rámci výkonu své působnosti správce daně získávají údaje, na jejichž základě lze identifikovat podezření, že daná osoba disponuje majetkem nelegálního původu. Proto doporučovalo, aby vyhledávací činnost a přípravná fáze, směřující k podání kvalifikovaného návrhu, na jehož základu by se vedlo soudní řízení, byla svěřena těmto orgánům.
To přirozeně nevylučovalo současné působení orgánů Policie České republiky. I když navrhované řešení znamenalo cestu k řešení problému nelegálně nabytého majetku, došlo po projednání tohoto dokumentu ve vládní koalici a následně ve vládě k poměrně výrazné změně zadání. Jeho produktem se stal předložený návrh zákona o prokazování původu majetku tak, jak dámy a pánové jej nyní projednáváme.
Důvody, proč došlo k poměrně výrazné změně koncepce uvádí Ministerstvo financí České republiky následovné. Bylo vyhodnoceno, že pozornost by neměla být soustředěna na odčerpávání nelegálního majetku. K tomu je nutné lépe využívat již existujících nástrojů, zejména z oboru trestního práva. Ale na efektivnější zdanění nepřiznaných tzn. nezdaněných příjmů.
Návrh zákona tedy necílí na odčerpání nelegálně nabytého majetku, či sankcionování pachatelů potencionálně trestné činnosti prostřednictvím daní, ale na zdanění nepřiznaných a utajených příjmů. Jde tedy ve skutečnosti o zúžení, hlavně o otočení tohoto problému. V tom se přístup návrhu zákona výrazným způsobem odlišuje od předchozích návrhů. Jeho účelem je podle předkladatele efektivnější zdanění nepřiznaných příjmů, nikoliv zdanění nepřiznaného majetku. Majetek je hodnota a výše, slouží správci daně jako pomocné kritérium, jehož prostřednictvím posuzuje, zda příjem nebo jiné skutečnosti deklarované poplatníkem odpovídají také realitě, či nikoliv.
V tomto směru zákon oproti předchozím řešením prohlubuje koncepci využití kontroly majetku, jako specifického zrcadla pro kontrolu příjmů, ze které vycházely návrhy na přelomu století. Vlastní postup je však zásadně odlišný. Jeho východiskem, na rozdíl tedy od předchozích návrhů, není všeobecná povinnost podávat majetková přiznání. Řešení je postaveno na individuálním posouzení správce daně v souladu mezi majetkem a příjmem u konkrétního poplatníka.
Podle předkladatele tedy řešením tohoto problému nespočívá v zavedení všeobecné povinnosti podávat majetková přiznání, ale v procesním zprůchodnění, zesílení a podpoře současných mechanismů daňového práva.
Pan ministr tady základní principy uvedl, takže nebudu je dále uvádět a doporučuji je propustit, tento návrh zákona do druhého čtení.
Děkuji za pozornost.
