Proč by měl být výjimkou člověk v pozici prezidenta, hlavy státu, dokonce zvolené v přímé volbě občany. Ano, prezident ČR Miloš Zeman pochybil, šlápl vedle v uvádění nyní nedohledatelného výroku divadelního a filmového kritika, politického komentátora a novináře Ferdinanda Peroutky, kdy měl – údajně až servilně -  hodnotit Adolfa Hitlera jako gentlemana.

Informace prezidenta Zemana zapůsobila jako blesk z čistého nebe, jistě nejen proto, že Peroutka patřil a je hodnocen jako prvorepubliková jednička mezi novináři, publicisty a komentátory. Dnes bychom jej zřejmě mohli kvalifikovat jako novináře investigativního. Nebylo proto divu, že se nejen média, ale i osobnosti z jiných oblastí, začali pídit po pravdivosti výroku s toho, kde byla tato slova napsána či vyřčena. Hledání Zemanova zdroje, do něhož se zapojil nejen tiskový mluvčí prezidenta, ale i řada novinářů a lze říci i badatelů znalých díla F. Peroutky trvá několik měsíců, a nepřinesla žádné výsledky. Resp. přinesla páně Zemanův nepotvrzený závěr.

Zlom však přeci jen nastal. Prezident Zeman, zřejmě již znuděný oním „divadlem“, které rozpoutal, vstoupil opět aktivně do děje. Omluvil se, nikoliv snad, jak by se zřejmě dalo čekat F. Peroutkovi za vručení autorství výroku, který zřejmě neexistuje, nebo, jak se objevily některé výstupy z hledání, bylo řečeno a myšleno úplně jinak a v jiném kontextu, než do nějž je prezidentovo tvrzení položilo. Omluva prezidenta byla dle jeho slov za to, že nebyl článek, resp. zdroj nalezen. Vskutku slovo hodné muže, slovo hodné hlavy státu, hodné hlavy Zemanovy.

Prezident velice rád a velice často zasazuje svou osobu téměř do akademického prostředí, do jakési „intelektuální elity“ národa. Zejména novinářům a svým odpůrcům a „ne-fandům“ to dává ostentativně najevo při každé, sebemenší příležitosti. Snad by stálo za zvážení, což tímto zamyšlením činím, ukázat právě na některé vazby a fakta, která by celý problém nikoliv prvního a jistě ne posledního nešťastného vyjádření hlavy českého státu mohla vyjasnit. 

I pro „eléva“ stojícího na prahu akademického prostředí nebo prostě jen na prahu vysokoškolského vzdělání, absolutoria jakékoliv vysoké školy je samozřejmostí a nezbytně nutným pravidlem a standardem zpracovávání a využívání myšlenek jiných autorů pro formování svého názoru a tvorby vlastních myšlenek, že použije-li citaci, pak musí tzv. pod čarou na dané stránce práce uvést jednoznačná a přesná data, odkud myšlenku vzal a ji cituje. I ten studentík ví, že neprovede-li to, bude mu práce vrácena k přepracování, doplnění, a nedojde-li k nápravě, bude mu práce zřejmě odmítnuta. Takže, uváděl-li prezident Zeman údajný výrok F. Peroutky, měl nahlas a jednoznačně označit zdroj: článek časopisu Přítomnost pod názvem ………., ročník …., číslo…, strana……, rok vydání … a ono ISSN nebo ISBN.

Určitě by ulehčil práci těm, kteří již po několik měsíců marně výroky F. Peroutky hledají. Sám sebe by nevystavoval do pozice tlachala, který, nemaje čím zaujmout, uchýlí se i k falzu, polopravdě či dokonce nepravdě (nebo se třeba zeptat bývalého redaktora Rudého práva J. K., st. odkud (se jim na Hrad) ten blábol dodal, pardon, dostal.

Padla však přeci omluva, sice po několika měsících, za něco jiného, než co ji podnítilo a někomu jinému, než mělo být adresováno, tak co, že? Takovou omluvu lze hodnotit jako omluvu neslušnou … Neslušné, až hloupé je rovněž tvrzení prezidenta, že on ale přeci tento výrok četl na vlastní oči v universitní knihovně, a třeba zaúřadovala jakási cenzura… (panenko Podsepenecká, vidíš to, s jakým materiálem my Češi, musíme dělat?)

Jistě i proto, že autor tvrzení o výroku F. Peroutky a autor neslušné omluvy se nepoučil. Vypadlo z něj tvrzení další, které je, bych řekl mnohem horší, než tvrzení o Peroutkovi. Ohromil totiž veřejnost již tak jitřenou exodem tzv. uprchlíků, které si česká veřejnost „unisono“ ztotožňuje s terorismem a prohlášením prezidenta, že má informace o verbování lidí v ČR do řad tzv. Islámského státu. Nevím, asi jako většina veřejnosti, dokonce i té tzv. odborné, zda je to pravda či ne. Nemáme zřejmě důvěrné informace od BIS a dalších zpravodajských služeb jako hlava státu. Co vím, jistě je, že bych si hubu na špacír takto určitě nepouštěl, i kdyby to byla realita. Některé informace z hlediska bezpečnosti státu jsou nepochybně tajné či velice důvěrné a již vůbec by neměly sloužit k eskalaci napětí ve společnosti, již tak velkého. Anebo že by byl donašečem této informace prezidentův kancléř, který již tak dlouho nemá potřebnou bezpečnostní prověrku, aby mohl s tajnými informacemi pracovat a účastnit se některých jednání, kde se o nich jedná?

V každém případě je špatně jedno i druhé, a jak říkával náš staříček: „Hochu, vstoupíš-li do lejna, nesnaž se urputně boty utírat, ono to totiž pak ještě více smrdí.“

Stejně tak mi je pachově nepříjemná ona neslušná omluva za „nedohledání“ zdroje pro osočení F. Peroutky.

Vlastimil Balín, důchodce ze „Severu“