Významově druhá, či spíše třetí garnitura Evropy – u nás Sobotka s Babišem – si to rychle zjednodušila. Babiš moudře děl, že Řecko se do eurozóny nikdy nemělo dostat (v tom má pravdu). A když řečtí občané hlasovali, jak hlasovali, vypadnutím Řecka z eurozóny bude tato předchozí hloupost vašnostů EU napravena. Sobotka, snad ještě moudřeji, děl, že v eurozóně není možné nikoho držet násilím. Oba pánové interpretují řecké referendum s tradiční intelektuální leností českých politických elit. A máme zase jeden problém z krku. Vyřešil se tak nějak sám…
V předchozích dnech se ve světovém tisku, spíše však v odborných ekonomických rubrikách – objevily informace, že tří a půl milionové Portoriko, které je nepochybně teritoriální součástí USA, sečetlo své dluhy (72 miliard dolarů), konstatuje jejich nesplatitelnost a vyhlašuje bankrot. Míra zadlužení této zemičky přepočítaná na obyvatele je přitom vyšší, nežli je tomu u Řecka. A nikoho to příliš neznepokojuje… Ani v USA, ani jinde.
Řekové přitom nejsou většinově proti euru. Téměř 40 % z nich hlasuje pro euro včetně poněkud stereotypních reforem vnucovaných této zemi mezinárodními věřiteli. V těch více než 60 % Řeků, kteří hlasovali proti těmto „reformám“, jež současní představitelé EU ještě před referendem relativizovali, byla určitě naprostá většina pro společnou měnu.
V pondělí večer se sešli Hollande a Merkelová, tedy představitelé států, které po mnoho let dodávaly Řecku drahé a zbytečné zbraňové systémy, aby je vyzbrojily proti „turecké hrozbě“. Přitom Turecko i Řecko jsou součástí NATO. Německo i Francie (a také USA) by si měly uvědomit jistou morální odpovědnost za vznik ne nevýznamné části dnešního řeckého dluhu.
(...)
Možná by stálo za to, aby za EU vyjednával s Řeckem o kompromisech především J. C. Juncker, který i v předchozích týdnech projevoval připravenost ke kompromisům. Bez podpory takové dohody ze strany nejvýznamnějších států EU, zejména Francie a Německa se však neobejde. Představitelé EU a národních států si musí kromě jiného uvědomit klíčovou geopolitickou polohu Řecka na Balkáně. Pokud dojde k jeho zhroucení, k chaosu, sociálním nepokojům, nebude už nikoho, kdo by bránil přílivu statisíců uprchlíků z předního východu i z Afriky přes Balkán do Evropy. V úvodu jsem uvedl jako příklad, jistě ne hodný následování, Portoriko. Nicméně USA dělají vše proto, aby tento problém rychle sprovodily ze světa. Stejně by měla postupovat také EU ve vztahu k Řecku. Doba siláckých prohlášení z obou stran skončila.
Tak, jak v Řecku pozoruji zdejší život, musím říci, že i obyčejní lidé zvládají situaci velmi statečně. Řecké banky původně uvažovaly, že bude platit nový limit, pro výběr z bankomatů, kterým se sníží možnost výběru z 60 na 20 eur. Díky ECB však řecké banky mají alespoň pro nejbližší dny dostatek hotovosti.
V restauracích obědvají a večeří v naprosté většině zahraniční turisté. Nákupy v těchto dnech místní lidé snížili jen na to nejnutnější, zejména na potraviny. Lidé snáší tyto rány osudu bez paniky, vzhledem k tomu, co je v sázce (například to, že mohou přijít o podstatnou část svých vkladů v bankách), i klidně. Zde na Iónských ostrovech, kde trávím léto, se ani netvoří žádné fronty u bankomatů. Situace je asi jiná v Aténách, v turistických destinacích je bankomatů dost.
