Docentka Švihlíková by měla častěji užívat svých vlastních knížecích rad a „lépe se obeznámit se situací“ Německa po druhé světové válce. Učiní-li tak, nebude příště plácat věty typu: „Kdyby v r. 1953 Němci nedostali obrovské neuvěřitelné odpuštění dluhu, tak je dnes Německo polorozvojová země. Ať jsou raději zticha vzhledem ke své historii.“ V posledních 20 letech vyšlo mnoho studií o Německém financování „evropských projektů“ (ESUO, EHS, EU), již reflektovaných v monografiích Nialla Fergusona (Nešťastná válka, 1998) aj., které prokazatelně vyvrátily mýtus o sobeckém, lakomém a hamižném Německu. Jen na okraj, po sjednocení Německa „nasypali“ západní Němci (solidární daně, investice, dotace) pro laika stěží uvěřitelné 2 biliony (!!) marek (eur) do východních spolkových zemí. Existuje studenoválečná fráze: „Jakékoliv „budování“ evropských společenství něco stojí a vždycky to zaplatí Němci.“
Víc mě ale štve, jak nepřipravené přišly dámy ekonomky (Šichtařová a Zamrazilová) do studia a jak jim podobně nepřipravené moderátorky (Šulcová a Tvarůžková) dovolily říkat banality, nesmysly a prokazatelné lži, aniž na to byly schopné bleskurychle reagovat. To nejsou vhodné novinářky pro tlachalky banalit, natož pro silné hráče.
Začne-li Zamrazilová rozhovor na téma Grexitu větou: „Tady nemám úplně silný názor, ale myslím že…,“ a pokračuje-li v duchu stokrát slyšených, zejména politiky neustále fabulovaných a konfabulovaných vět, tak ji má moderátorka utnout a říct jí: „Milá paní hlavní ekonomko bankovní asociace a exčlenko bankovní rady ČNB, pozvali jsme si Vás do studia proto, abyste nastínila možné scénáře dalšího ekonomického (nikoliv politického – na to zveme jiné pozn. red.) vývoje řecké krize. Tedy, jaký je scénář A, scénář B nebo scénář C. Nic víc. A jelikož toho nejste evidentně schopna, škrtáme si Vás ze seznamu, neboť to co tady z Vašich úst zaznělo, by nám mohl sdělit kterýkoliv Lojza z Horní Dolní. Děkujeme, více už ne.“
Perlou pozdního odpoledne se pro mě stal rozhovor moderátorky Tvarůžkové v Interview24 s POPekonomkou Markétou Šichtařovou. Přiznávám, tato paní mi leze krkem morově. S dikcí a naléhavostí učitelky z mateřské školy se snaží sdělit, jak již přece už dříve dávno tvrdila („Už v roce 2011 jsem psala…“), že Řecko mělo provést default (bankrot) a už by jim teď bylo lépe. Jako věštec s bichlí v podpaží plnou pouček ekonomů rakouské meziválečné školy prohlašuje, že bankrot státu je vlastně super a ožebračení domácích střadatelů zavedením podhodnocené měny je naprosto normální. Vždyť jsme se to tak na VŠE všichni učili, ne?! Následně se dopouští faktických chyb, pramenících patrně nevědomosti, komparuje neporovnatelné (srovnávání německé poválečné hyperinflace z 20. let s „možnou“ hyperinflací eura) a zejména: mluví, mluví, mluví … jako Tomio Okamura. Na jakékoliv téma a nejlépe všechno zpatlat dohromady. Redaktorka Tvarůžková nemusí byt ekonomickým expertem, ale měla by umět rychle reagovat na vyložené nesmysly („Euro platilo za V.I.P. měnu a ostatní chtěli, aby Řeci u toho byli“). Tvarůžková měla říct: „Paní Šichtařová, kdyby Němci a spol. chtěli, aby euro bylo V.I.P. měnou, tak Řecko a spol. do klubu nezvou, ne??!“ Namísto toho klade (vrství) další a další otázky a nechá Šichtařovou plácat páté přes deváté. To je špatně. Bývalého amerického prezidenta Richarda Nixona se kdysi ptali, co by udělal, kdyby mu novináři dali otázku, kterou nikdy předtím neslyšel. Lakonicky odpověděl, že by do jednoho vyhodil všechny své PRisty. Novináři z ČT nemusí být vždy precizně připraveni jako populární britský televizní moderátor David Frost v památném duelu s Nixonem, kdy ho svými otázkami dostal do úzkých, ale být za pouhého „kladače otázek“ bez zpětné reflexe nemusí…