To je jen velmi krátký výčet zpráv, které nás informují o sociální situaci naší společnosti, které děsí naše občany v médiích i na sociálních sítích. K tomu se následně připojují zprávy o schválení peněz ze státního rozpočtu na financování studijního oboru pod jménem Madeleine Albrightové či konspirace o příjmech nepřizpůsobivých občanů ze sociálních dávek. A sociální napětí vesele bují. V čím zájmu?
V naší republice vládne sociální demokracie již více než jeden rok, a tudíž by se měl začít projevovat vliv jejich vládních rozhodnutí na životní úroveň našich občanů. Prozatím však především hovoříme o záměru uzákonění dostupného bydlení, o záměru navýšení minimální mzdy a o dalších podobných záměrech. Je však na čase činit konkrétní kroky pro maximalizaci našeho úsilí. Jedno volební období je příliš krátký čas na nápravu devastace sociálního státu více jak dvěma volebními obdobími pseudo-pravicových vlád!
Nepovažuji za vhodné, aby stát přenechával jednu ze svých základních funkcí nahodilému charitativnímu řešení. Vedení státu je přeci o hospodaření s veřejnými prostředky od občanů tohoto státu ve prospěch jich samých a jejich komfortu života. Stát má především plnit funkce veřejných služeb pro své občany, zajištění zdravotnictví, vzdělání, sociálního zabezpečení, dopravní obslužnosti atd. Měl by být schopen nalézt prostředky pro to, aby úroveň obyvatelstva se neblížila hranici chudoby, jak varují mnohé průzkumy!
Seniorům v předchozích několika volebních obdobích byla snižována životní úroveň ponížením kupní síly starobních důchodů vůči narůstajícím nákladům na život (zdravotní péče, léčiva, náklady na bydlení, potraviny…). Doposud vláda řeší, jak kompenzovat seniorům tyto ztráty. Podobně ohroženou skupinou jsou děti. Hovoří se také o tom, že chudoba, v níž vyrůstají v současné době některé děti, bude přenosná i na další generace, protože tyto děti nemají šanci se z ní vymanit. Obě tyto skupiny obyvatel v drtivé většině nejsou a nemohou být výdělečně činnými, jejich situaci nelze řešit pouze zvyšováním minimální mzdy a tlakem na růst mezd v našem státě, ačkoli je to jedna z chvályhodných priorit naší vlády.
Sociálně znevýhodněné skupiny obyvatel musí být chráněny dobře nastaveným sociálním systémem našeho státu, který bohužel přičiněním předešlých vlád utrpěl velké trhliny. Díky tomu nám senioři, především samostatně žijící a děti sociálně slabších rodičů ve vyloučených lokalitách, lokalitách s vysokou nezaměstnaností, či rodičů samoživitelů, propadají záchrannými sítěmi sociálního systému až na samé dno. To není přípustné!
Proto považuji za zásadní nutnost navýšení životního a existenčního minima, které je určující při zjišťování nároku na dávky, které zabezpečují adresnou pomoc rodinám s dětmi (u přídavku na dítě a porodného), v případě dávek pěstounské péče, v soudní praxi pro stanovení alimentů, v případě exekucí pro stanovení nezabavitelné částky, pro doplatek na bydlení apod. Životní minimum, které má reflektovat částku, která by měla stačit na jídlo a základní potřeby kromě bydlení, bylo od roku 2007 valorizováno pouze jednou, v roce 2012, na současných 3.410,- Kč na jednotlivce. To se životní náklady obyvatel od roku 2012 opravdu nezvýšily? Zákon jasně stanovuje, kdo má právo na sociální podporu a kdo nikoli. Mimo jiné osobou v hmotné nouzi není ten, kdo prokazatelně neprojevuje snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním! Pakliže chceme zamezit zneužívání, hlídejme více kontrolní mechanismy, a nešikanujme poctivou většinu, která se ocitá v nelehké životní situaci.
Ing. Zdeněk Škromach
Místopředseda Senátu PČR
