V současné době jsou úhrady zdravotnických prostředků řešeny v přílohách zákona o veřejném zdravotním pojištění. Praktickou aplikaci zajišťují zdravotní pojišťovny, které tvoří seznamy a katalogy zdravotnických prostředků, včetně výše a podmínek úhrady. Proti zařazení nebo nezařazení do číselníku pojišťovny se nedá odvolat.
Cílem novely je v první řadě ochránit pacienta tím, že bude mít jasně stanoven nárok na plně hrazené zdravotnické prostředky ve skupinách, které určí zákon. Pro pacienta to znamená jistotu, že pokud potřebuje nějakou zdravotní pomůcku, dostane ji a ve stejné kvalitě.
Úhradová regulace, kterou chceme zavést na poli zdravotních prostředků, funguje už dnes v oblasti léků. Státní ústav pro kontrolu léčiv tlačí ceny léků tvrdě směrem dolů a naši pacienti mají díky tomu jedny z nejlevnějších léků v Evropské unii. Tento systém je efektivní, transparentní a výhodný pro pacienty, méně ovšem už pro farmaceutické firmy. Stejného efektu chceme dosáhnout i u zdravotních prostředků.
Úhradová regulace zdravotnických prostředků bude fungovat na principu cenové reference, úhrada bude stanovena ve správním řízení, budou přesně popsány kompetence Ministerstva zdravotnictví, Státního ústavu pro kontrolu léčiv a zdravotních pojišťoven. Úhrady budou stanoveny podle nejlevnější ceny v Evropské unii, podobně jako u léků. Zákon také umožní pojišťovnám uzavírat s výrobci dohody o úhradě a tím dále snižovat finanční zátěž pacientů a zdravotnických zařízení. Díky tomu bude celý proces tvorby úhrad pružný, transparentní, přezkoumatelný a sociálně přijatelný. V každé z mnoha set skupin a podskupin zdravotnických prostředků bude vždy minimálně jeden s plnou úhradou pojišťovny a s nulovým doplatkem pacienta ! Bude to systém, který chrání pacienta a nebrání úsporám.
Miliardy spolykají přebujelé marže a provize
Pár příkladů, ať vidíte, jak jsme vysáváni pijavicemi, které dosud nikdo neměl odvahu odříznout od mateční žíly českého zdravotnictví. Kolegové na Slovensku zaplatí za specializovaný neurostimulační systém obou hemisfér pacienta o 17 % méně než my, rozdíl v ceně je zhruba 150 000 korun. Stejná země, stejně kvalitní elektrický vozík pro paraplegika, rozdíl v ceně 5 000 korun. Glukometr, který potřebuje každý diabetik, rozdíl v ceně 300 korun - plných 39 procent. Těchto položek jsou tisíce a tisíce, ročně úhrnem za 28 miliard korun.
To, co se dá každý rok ušetřit bez jakéhokoliv dopadu na kvalitu zdravotních pomůcek a materiálu, je právě těch 6 miliard korun. Jsou to miliardy, které spolykají přebujelé marže a provize. Miliardy, které bychom mohli použít na léčbu pacientů s těžkými nemocemi.
Ještě jeden příklad na závěr. Od doby, kdy zdravotnictví řídí sociální demokracie, dokázal SÚKL spadající pod mé ministerstvo ušetřit lepší prací 2 miliardy korun. Ušetřené peníze byly použity na nákup špičkových léků, například pro onkologicky nemocné pacienty. Pokud se mi podaří prosadit stejný princip v oblasti zdravotnických prostředků, mohou se naši pacienti těšit na stejné benefity z úspor.
Čekám, že se velmi brzy staneme cílem útoků dovozců těchto zdravotnických prostředků. Vždyť jim připravovaným zákonem chceme sebrat skoro 6 miliard Kč zisků ročně. To už za nějaký humbuk stojí! Ale Ministerstvo zdravotnictví tady není od toho, aby hájilo zájmy obchodníků. Hájíme a hájit budeme zájmy pacientů.
