Dozvěděl jsem se, že žiju v nějaké paralelní realitě, ve které mohu bez obav chodit venku, aniž by mé zdraví ohrožoval cizí pes, aniž by můj pes někoho napadal a aniž by se jím někdo cítil být ohrožen na životě. Vedle toho ale očividně existuje ještě nějaká jiná Praha 4, jejímž ulicím vládnou smečky zdivočelých psů napadajících kdekoho, doprovázené agresivními jorkšíry na dlouhém navíjejícím vodítku, kteří bez dozoru plaší v křoví ježky, zakusují se kolemjdoucím do lýtek, nebo alespoň nataženou šňůrou vytvářejí nebezpečnou překážku na cyklostezce. Matky mají strach o své děti a ven raději vycházejí jen v nejnutnějších případech.

Naštěstí ale na radnici sedí uvědomělí muži a ženy, kteří všechny ochrání. Ochrání mě před útočícími psy, všechny děti, které by můj labrador mohl jednou zakousnout, a v neposlední řadě i labradora samotného, protože ve smyslu zákona o týrání zvířat je třeba zamezit tomu, aby ho přepadl cizí pes. Ochrání ho tak, že ho dá povinně na vodítko, a to včetně bezproblémových míst, kde posledních osm let chodil bez problémů volně bez sebemenšího náznaku jakéhokoliv incidentu. Je však třeba myslet na psychiku matky s dítětem, které vodítkování psů konečně zbaví nočních můr.

Protože jsou však titíž muži a ženy zároveň hodní, poskytnou nám adekvátní náhradu. Na neuvěřitelných 0,5% rozlohy Prahy 4 už dnes „psí louky“ existují a s novou vyhláškou se možná dočkáme dramatického rozšíření jejich počtu, takže by pokryly třeba i 1% území. Jak ukázal pan doktor Bendl, studnice pokrokových nápadů ze světa, v takových Helsinkách již „ohrádky“, do kterých se mohou majitelé se svými psy nechat zavírat a tam jim dopřát úžasné desítky metrů čtverečních volného pohybu, dávno fungují. Pouze u nás v zaostalém Česku se jako obvykle projevuje běžný odpor ke všemu novému, který je potřeba otupit propagandou…opravuji, propagací. Důležité na tom všem je, aby architekt navrhl plůtky hezky a vkusně s ohledem na charakter místa, protože pak se majitelé psů nebudou cítit omezeně, ale spíše že jim město něco nabízí a zvýší se tím kvalita života.

Pro pejskaře to sice bude razantní zásah do života, ale všichni si přeci uvědomujeme, že je to potřeba. O něco horší je, že návrh vyhlášky počítá s úplným zákazem vstupu psů na cyklostezky (i na vodítku), přičemž při letmém pohledu na mapu cyklostezek v Praze každému dojde, že na spoustě míst (např. údolí Krč-Braník, Vltavský břeh, apod.) je značená cyklostezka jedinou cestou v dané lokalitě. Mou námitku v tomto smyslu uznala i komise a zavázala se tedy zeptat magistrátu, jak to vlastně myslí.

Pan Hrdinka z ANO krom toho v průběhu debaty navrhoval vpašovat do textu zákaz vstupu psů do všech vodních ploch, na což naštěstí reagoval pan Bendl žoviálním tvrzením, že máchání labradorů v Botiči opravdu nevadí. Tak aspoň, že něco nevadí.

Pan tajemník si zase všiml, že navrhovaným kompletním zákazem vstupu psů do Centrálního parku na Pankráci, se Praha 4 dostane do sporu sama se sebou, protože tam každý rok pořádá s velkou slávou Pesfest. Text nové vyhlášky totiž nepočítá s nějakými výjimkami, prostě se určí plochy a hotovo. Nápady na výjimky, ale přidělaly starosti pánům Hrdinkovi a Bendlovi – aby prý pak nějakou rebelantskou městskou část nenapadlo stanovit si výjimku na celé své území. Považte, že takoví kazisvěti prý jsou! Debatovalo se také, zda by měl mít právo režim určovat skutečný majitel pozemku, nebo by bylo lepší, aby do toho městské části moc nekecali.

Jeden důležitý poznatek jsem si ale z toho všeho odnesl. Pokud městské části nebudou vzorně „spolupracovat“ a nepošlou na magistrát návrhy svých zón pro volný pohyb psů, pak pravděpodobně celá vyhláška v této podobě spadne pod stůl, regulátoři zaskřípou zuby a budou ji muset vymyslet jinak. Třeba tak, jak by přišlo rozumné mně (a jak navrhuje ve svém vzorovém materiálu i Ministerstvo Vnitra) – určit pouze výčet těch prostranství, kde je z nějakého objektivního důvodu žádoucí pohyb psů buďto omezit (hustá zástavba s velkou koncentrací osob, centrum nebo např. u metra) nebo zcela zakázat (speciálně udržované parky, hřiště, kašny). Nejsem fanatik, aby můj pes musel běhat všude. Ale vláčet ho na vodítku v klidné vilové čtvrti, nebo v zeleni, notabene když široko daleko není nikdo v dohledu, jen proto, že měl někdo pocit, že musí druhým vnutit lepší život, to odmítám.

Půjdu hlasitě a cílevědomě proti současné podobě vyhlášky. A věřím, že v rozporu s tvrzením z důvodové zprávy, jak moc různé psí organizace vyhlášku podporují a jak se na ní úplně všichni těší, nebudu sám.