Limity těžby hnědého uhlí: prolomit, neprolomit, toť doslova otázka hamletovská! Limity – nejsou jednoduchým řešením natož otázkou k zodpovězení, i když sleduji, jak se nyní někteří kolegové kandidáti do Senátu PČR i komunálních voleb předhánějí v tom, kdo se vyjádří za jejich zrušení razantněji. Spor je rovněž o tom, kdo to tvrdil jako první, hraje se tu z politickou kartou menšinového názoru neprolamovat, nechat ležet pro rozhodování příštích generací, ať to stojí, co to stojí (a stát to bude určitě více než nyní). Hraje se též s kartou, jak se nyní pořed volbami jeví, s kartou většinového názoru. Prostě nepříliš úsměvná záležitost. Nejde jen o místní obyvatele obcí Horní Jiřetín, velmi malé části Černic nebo přilehlé malé části Litvínova či Janova. Komu by prospělo zrušení a kdo by přivítal, že jej někdo vyhání z domova? Znám to z vlastní zkušenosti, kdy již v roce 1979 Kopisty definitivně a nevratně ustoupily těžbě uhlí a dnes jsou kopistští rozprášeni po celém okrese a nejvíce asi v Janově a Mostě. Přesto dlouhodobě tvrdím, že limity jsou nejen životní tragedií občanů H. Jiřetína a na nich, jejich jednání s těžebními společnostmi a příslušnými samosprávnými i státními orgány je, jak se rozhodnou. Též vím, že kdyby nám v Kopistech kdysi někdo nabízel  přesídlení Kopist jinam a za současných podmínek, tak jsme určitě neváhali a vyměnili perspektivu paneláků za bydlení v rodinných domcích a hlavně spolu za ta dlouhá léta vytvořených tradičních sousedských vazeb. No, nezávidím dotčeným obyvatelům Horního Jiřetína a Černic toto rozhodování. Na straně druhé mají limity těžby hnědého uhlí celospolečenský rozměr a tím je potřeba zajištění racionální energetické bezpečnosti ČR a zachování a vytvoření nových pracovních míst. Proto musím říci, že dlouhodobě potěžkávám tento problém ve prospěch zrušení limitů těžby v dohodě s místními dotčenými občany a samosprávou. Celospolečenský rozměr vidím jako rozhodující. Promiňte, Jiřetínští.