První poznámka se týká vystoupení pana premiéra. Je to spíš takové korektní vážné varování. Týká se rozhodnutí vlády vzít zpět návrhy zákonů, které jsme včera začali projednávat. Zejména se týká ale zákona o stavebním spoření a jeho nového předložení v legislativní nouzi. Upozorňuji z tohoto místa vládu, že není ústavně konformní zákon, který prošel prvním čtením, byl přidělen výborům, byla mu udělena lhůta k projednání, vzít zpět a znovu zahájit první čtení v legislativní nouzi. Ostatní zákony, o kterých jsme nehlasovali, tam ta ústavní konformita je samozřejmě v rukou vlády, ale tohle je skutečně - podotýkám - velmi korektní vážné varování u toho jednoho zákona, který jsme včera začali.

Druhá věc, kterou chci poznamenat, je, že nesouhlasím s panem kolegou Sobotkou, který prohlásil ve svém vystoupení, že tady není situace pro vyhlášení legislativní nouze. Já si myslím, že se trochu mýlí, že vláda sama se může prohlásit za živelnou katastrofu a v tom případě tu legislativní nouzi máme. (Smích a potlesk zleva.) Ale to říkám jenom jako dvě poznámky na okraj.

Nyní tedy k samotnému státnímu rozpočtu. Na úvod mi dovolte konstatovat, že státní dluh České republiky je od roku 1945 nejvyšší v celé historii Československé republiky a České republiky, blíží se k 1,5 biliónu korun, a podle vlády /tedy ne podle mého názoru/ se bude dále zvyšovat a poroste do roku 2014 na hodnotu 2 biliónů korun českých.

Nezaměstnanost - a tady zásadně nesouhlasím s tím, co říkal pan premiér Nečas, je na historickém maximu a se skrytou nezaměstnaností se blíží 700 tis. občanů České republiky.

Ze 35 slibů, které vláda dala ve svém prohlášení, není splněn snad jediný, kromě toho, že tady stojíme při předkládání státního rozpočtu, to vláda slíbila, ale nemáme zrušena tři ministerstva /teď bych se musel vyjadřovat k jednotlivým věcem, které vláda slíbila/. To jen na úvod, abychom si uvědomili, v jaké jsme situaci.

K samotnému státnímu rozpočtu mi dovolte několik základních poznámek.

Státní rozpočet je možné hodnotit z pohledů mnohých. Jeden pohled je pohled úspor. Ten pohled tady přesně specifikoval ministr financí a myslím si, že v jeho rétorických schopnostech ho nebudu chtít předstihnout. Nepředpokládám, že by byl natolik jeho úřad neschopný předložit nevybilancovaný rozpočet. Vybilancovaný je. Dokonce je, myslím, i pokud jde o ta čísla, předložen tak, že je projednatelný v prvním čtení. To já vůbec nezpochybňuji. Ale když se na to podívám z toho pohledu, který tady předkládal pan ministr financí, tak je to pohled úspor. To, že úspory neřeší samotný problém, který má Česká republika, uznal pan premiér na jiném vystoupení, než bylo tady dnes ráno.

Ale proč se na něj dívám i z pohledu úspor jako na rozpočet, který je nesprávný? Je to proto, že úspory se hledají na mzdách. Hledají se tedy tam, kde se nedá nic ze státního rozpočtu - promiňte mi - zašantročit, nedá se nic zamlžit, a v tomto ohledu mohu říci, že se nedají ti, kteří pobírají mzdu, okrást, alespoň ne beztrestně. Úspory se ale nehledají tam, kde se hledat mají, to je na veřejných zakázkách, kde předražení už je zamlžováno, kde se o něm může diskutovat, může se o něm dokonce lhát.

Dal bych dva příklady. Pokusím se je udržet konzistentně v jedné politické straně. Věci veřejné říkaly, že zakázky jsou podle této politické strany v České republice předražené o 30 %. Byl to jejich politický program. Zakázka firmy ORA PRINT u VZP byla předražena o 50 %. Veřejné prostředky, získané z Všeobecné zdravotní pojišťovny, byly přes jednu miliardu korun. O tom je diskuse. Pojďme hledat úspory v předražených veřejných zakázkách.

Budu souhlasit i s panem ministrem financí, že je kde hledat kde můžeme spořit, kde tedy můžeme najít určitou rezervu, kde bychom nepoškodili lidi.

Druhý pohled hodnocení státního rozpočtu, který je předložen, je z pohledu řešení krize v České republice. Vracím se k tomu, co říkal premiér české vlády pan Petr Nečas, který prohlásil /myslím, že v rozhovoru pro Českou televizi/, že vláda nemůže řešit krizi, že musí řešit úspory. Znamená to ale, že krizi prohlubuje, že se nepokusila najít recept na to, jakým způsobem se vypořádat s těmi problémy, které sužují Českou republiku, sužují její ekonomiku a její budoucnost.

V tomto ohledu tedy musím říci, že to je základní vada předloženého státního rozpočtu. A vůbec nezpochybňuji potřebu úspor, ale vláda by měla hledat možnosti, jakým způsobem omezit krizové jevy v české ekonomice, ať už jde o naši situaci na tuzemském trhu nebo na zahraničních trzích, jak se k tomu postavit, jakým způsobem zajistit větší míru zaměstnanosti, a tedy i vyšší odvody do sociálního a zdravotního pojištění, a jakým způsobem najít řešení pro ty regiony, které jsou nejvyšší nezaměstnaností sužovány.

Pokud jde o státní rozpočet, mohu se na něj dívat z pohledu koupěschopné poptávky. A zase nebudu hovořit o číslech. Jenom tento pohled ukazuje, že samotné šetření na úrovni mezd ve veřejném sektoru a s tím související kroky v sektoru soukromém ukazuje, že koupěschopná poptávka se po zavedení těchto rozpočtových opatření, těch zákonů, které budou souviset se státním rozpočtem, nezvýší. Znamená to tedy, že při snížení koupěschopné poptávky se sníží obrat obchodních organizací v České republice, sníží se daňový výnos a sníží se tedy i příjmy státního rozpočtu. Tento rozbor nám ale vláda dluží.

Mohu se dívat na státní rozpočet z pohledu podpory exportu, tedy podpory toho segmentu 70 % ekonomických aktivit podniků sídlících v České republice. Záměrně se vyhýbám říkat "českých" podniků, protože 70 % veškerých výrobních prostředků v České republice není v rukou českých, ať českého státu, tak veřejného sektoru z pohledu krajského nebo obecního nebo českých podnikatelů, ať malých, středních nebo těch největších. Nedívám se na to z tohoto pohledu. Dívám se na to jenom z pohledu podpory exportu. Ale tam žádné takové opatření v tomto rozpočtu není. Znamená to tedy, že ani nejsme schopni zvýšit, nebo stát nestojí o to, aby byly zvýšeny exportní schopnosti podniků, které sídlí v České republice, a tedy není žádný stimul pro to, aby tady byla zvýšena zaměstnanost a řešena krize.

Mohu se na to dívat i z dalšího pohledu, a to z pohledu reálnosti předložených čísel. Nezlobte se na mě, už na rozpočtovém výboru jasně padla otázka, jestli ten predikovaný vývoj, který předkládá ministr financí v tomto státním rozpočtu, to znamená více než 2 %, myslím 2,3 %, abych alespoň nějaké číslo při projednávání státního rozpočtu uvedl, jestli je reálný. Česká národní banka uvádí vývoj ekonomiky v příštím roce někde na úrovni 1,5 %. To znamená, že ta čísla, která tam vlastně vláda, řekl bych, vyhlíží optimističtěji, než vyhlíží jiné instituce, které se zabývají reálným stavem české ekonomiky. To znamená, že ta čísla nejsou zcela reálná, že bychom o nich měli diskutovat a že bychom měli postavit tedy ty reálné příjmy a reálné výdaje k tomu možnému vývoji ekonomiky, a tedy k tomu, jestli tento rozpočet skončí tím předpokládaným schodkem, jak vláda předkládá. Nebo se ocitneme v situaci, která tady byla připomenuta, to znamená, že předpokládaný schodek bude 38 miliard, jak tomu bylo v jednom rozpočtovém roce, nebudu tu hrůzu připomínat, a skončila 230ti miliarda.

Čili v tomto ohledu se musíme bavit o tom, a já tady záměrně jsem uvedl jen dvě čísla, to znamená předpoklad - tu predikci, která je ve státním rozpočtu, a předpoklad České národní banky, abych se tady já, jako neekonom, neblamoval, když jsem tady v roce 2008 říkal, že reálný vývoj české ekonomiky nemůže být 4 % a že bude nejméně minus 2 % a on byl minus 4 %. A to je jenom tím, že nejsem povoláním ekonom, a nedovedl jsem si představit, co se ve skutečnosti stane, a uvažoval jsem o tom jenom z informací, které jsem jako - pro svou poslaneckou práci získal.

Tedy říkám, já tomu rozpočtu nevěřím. Nemohu mu věřit, protože nestojí na těch číslech, které by alespoň byly v souladu mezi Ministerstvem financí a Českou národní bankou. Prosím tedy, aby tohle ministr financí buď v diskuzi, nebo alespoň v závěrečném slově, pokud se mnou nebude chtít diskutovat, vysvětlil. Doufám, že mě slyší, už přišel do sálu.

V tomto ohledu můžeme hodnotit i státní rozpočet z pohledu jednotlivých kapitol. Neučiním tak, učiní tak stínoví ministři a poslanci Komunistické strany Čech a Moravy ve svých jednotlivých vystoupeních k jednotlivým kapitolám, kde se budou zabývat těmi reálnými čísly ve státním rozpočtu a jejich možnostmi jejich přeměny. Celková čísla tedy vidím jako nereálná. Celkový rozpočet vidím jako rozpočet, který vůbec v žádném případě neřeší krizi ekonomickou a hospodářskou v České republice.

Hodnotím i celkový rozpočet jako rozpočet, který poškozuje občany České republiky a jako rozpočet, který žel vede k dezintegraci veřejného sektoru. K tomu, že jednotlivé obce, ale i kraje budou muset myslet, promiňte mi, jenom na to nejpodstatnější a přestanou myslet na to, co je předmětem místní regionální, ale i celostátní politiky. Budou myslet....aby myslely na to, jaká bude vize, jaká bude budoucnost našich jednotlivých sídel, jaká bude budoucnost krajů, jaká bude budoucnost České republiky.

Nezlobte se, ekonomická dezintegrace může mít mnoho důsledků včetně krize toho státního systému dezintegrace státu. A věřte mi, že to by byl nejhorší důsledek takového státního rozpočtu. Ne že by to někteří nechtěli přivolat, ale že by na tom někteří ve světě nevydělali. Ale prodělal by občan České republiky, prodělala by Česká republika už tak se svou ne příliš dobrou pověstí v některých oblastech tak, jak tady nakonec připomínal jak ministr financí, tak předseda vlády.

A jeden z těch pohledů, které jsem tady zmínil, je pohled, který může vést Českou republiku až k poklesu či ztrátě její ekonomické suverenity. A já bych nechtěl, aby se Česká republika stala hříčkou v rukou věřitelů, a to i bez státního bankrotu.

Stojím tedy po tom hodnocení státního rozpočtu před otázkou, jestli vrátit vládě návrh státního rozpočtu k přepracování, jak umožňuje zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Nenavrhnu to. Protože prostě nemám důvěru v tuto vládu, že by předložila rozpočet, který by splňoval alespoň některý z těch pohledů, který jsem tady zmínil. Nezbývá mi tedy, než sám za sebe a za poslanecký klub KSČM říct, že budeme hlasovat pro nepřijetí tohoto návrhu zákona o státním rozpočtu v 1. čtení, budeme hlasovat pro jeho zamítnutí. Nezbývá mi nic jiného proto, protože z těch šesti pohledů, které jsem tady nastínil, jsem nenašel jediný pohled, který by mi umožňoval se vyjádřit přivětivěji k návrhu státního rozpočtu na rok 2011. Děkuji Vám. (Potlesk)