v minulých dnech jsme prošli křižovatkou naší historie.
Komunální volby 2010 jsou pro naši stranu povzbuzením.
Dovolím si toto tvrdit i přesto, že došlo k poklesu hlasů a tím i získaných mandátů. Uvádíme počet 3 738 získaných mandátů, což znamená pokles o 1 325 křesel. Do tohoto počtu nejsou započítány mandáty našich zastupitelů zvolených na kandidátkách jiných subjektů.
Za úspěch považuji tento výsledek proto, že okolnosti nám již předem nedávaly větší naději na obhájení výsledku z roku 2006. Vznik nových stran, velký počet nových volebních uskupení v obcích, nálepka neúspěchu ve volbách do PS, obavy občanů z ekonomické krize a vládních reforem, to vše nahrávalo jiným stranám, než KDU-ČSL. Přesto jsme do voleb šli sebevědomě. Již samotný počet kandidátů - 17 431 - byl prvním dobrým signálem. Výsledek je oceněním práce vás, členů v obcích a městech. V posledním dopise jsem psala, že je to tentokrát na vás, a také proto ocenění a úspěch patří právě vám. Chci vám všem poděkovat. Věřím, že u mnoha z vás k tomu budu mít i osobní příležitost.
Přeji si, aby povolební vyjednávání dopadla také v náš prospěch. Krátce se zde zatavím, protože dostávám různé zprávy a žádosti o vyjádření stanoviska. Obecně platí, že starostou by měl být ten, kdo získal nejvíc hlasů. V některých případech víme, že vznikne jiná kolice, která upřednostní jiného starostu. Může se mi to nelíbit, ale i to je demokracie. Řešením by byla přímá volba starostů. KDU-ČSL přímou volbu podporuje a současná praxe potvrzuje její opodstatněnost. Do jakých koalic by měla naše strana vstupovat? Do těch přirozených, tedy se stranami, s nimiž se shodneme na programu a které nabízejí důvěryhodné osobnosti. Nevyloučila bych ani ty tzv. velké koalice, ale to pouze tehdy, pokud není jiné vhodné řešení. Vidím jediné omezení, a to je odmítnutí koalic se členy KSČM. Přeji si, aby platilo pravidlo, že KDU-ČSL ani na úrovni komunální s KSČM nespolupracuje. Pokud to někdo považuje za pravidlo zastaralé, pak musím říci, že já ne. Komunální volby vytvořily dobrý základ pro senátní volby a pro další činnost KDU-ČSL.
Výsledek v senátních volbách 2010 je pro nás existenčně důležitý. Na získání 2 mandátů záviselo to, zda se o nás bude mluvit a psát jako o politickém partnerovi nebo o politické mrtvole. Stanislav Juránek a Petr Šilar se svými týmy to dokázali. Po prvním kole jsme doufali i v mandát p. starosty Zdeňka Peši v Blanenském obvodě. Nakonec známý cyklista v barvách ČSSD získal víc, otázkou je proč. V každém případě Zdeněk Peša, stejně jako všichni ostatní kandidáti si zaslouží náš dík. Mnozí z nich jsou příslibem pro budoucí spolupráci na krajské i celostátní úrovni. Senátní klub KDU-ČSL bude mít 5 senátorů a minimálně 1 senátorku. Mgr. Horská kandidovala v Pardubickém obvodě s naší podporou a my jí nabízíme zázemí, aniž bychom omezovali její nestranickost, kterou od ní voliči očekávají. To, co se odehrálo mezi prvním a druhým kolem, nebylo jednoduché. Všichni 3 kandidáti měli ve druhém kole proti sobě kandidáta ČSSD. Bylo jasné, že bez podpory pravicových voličů nemůžeme uspět. Osobně jsem jednala s předsedou ODS a TOP 09 o vzájemné podpoře. Věděla jsem, že tato podpora musí být sdělena citlivě, abychom neodradili ty voliče, kteří nám dali hlas v prvním kole. Dá se předpokládat, že jak voliči, tak oba předsedové znali naše kritická stanoviska k vládním škrtům. Nehnali jsme proto voliče do boje proti „oranžové“, ale zvali jsme je, aby podpořili osobnosti, které v senátu budou hájit rozumné reformy. Předsednictvo v pondělí 19.10. rozhodlo o uvolnění nezbytných finančních prostředků. Vyjela jsem do terénu osobně podpořit Petra Šilara a na dálku jsem koordinovala podporu dalších tří kandidátů. V Paláci Charitas se odehrála dvě dějství očekávání výsledků, která jste prostřednictvím ČT mohli sledovat i vy. Pomohl ten, kdo přišel. Techniku a komunikaci s médii zvládal obětavě Martin Horálek, organizačně vše zajišťovala Petra Klechová, ve druhém kole i Pavel Hořava, velkou oporou mi byl Petr Pithart a také Pavel Svoboda. Pomohla Praha, Libor Galatík, Honza Wolf, Honza Cieslar, z Ústí nad Orlicí František Bartoš. Na obě očekávání přijel Petr Šilar se svým týmem, čehož si velmi vážím. Jména, která jsem zmínila, jsou ta, na která jsem se v „těžké době“ mohla spolehnout. Výše jmenovaní přišli i přesto, že nebylo jisté, zda bude co slavit. Samozřejmě, že Brno a Pardubice měly své štáby a rozhodli se zůstat tam. Tyto kraje, jejich předsedové, S. Juránek a R. Línek, tajemníci i všichni, kteří pomáhali, jsou pro KDU- ČSL vítězi těchto voleb. Jim všem patří můj velký dík.
Jedna důležitá křižovatka je za námi. Voliči nám otevřeli dveře do budoucnosti. To, co nás čeká nyní, je příprava na volební sjezd. Čas na rozhodování o novém vedení jsme si stanovili poměrně krátký, a proto ho musíme využít efektivně. Jsem přesvědčena, že sjezd by měl volit nové orgány na 2 roky. Za 2 roky nás čekají krajské volby a start kampaně pro volby do Poslanecké sněmovny. Tento sjezd bude volit vedení, které musí připravit stranu na rozhodující bitvu o křesťansko-demokratickou politiku. Z diskuse a z vašich zpráv, které dostávám, vidím, že mnozí vnímají situaci realisticky a pravdivě. Situace je vážná. Jde skutečně o existenci ne několika funkcionářů, jejich židliček na obcích, v krajích nebo v senátu. Jde o existenci křesťansko demokratického proudu v České republice. Toho jsem si byla vědoma již před volbami. Proto jsem podpořila kandidátku v Kroměříži a mám radost z úspěchu našeho mladého lídra a ze 3 obhájených mandátů. V osobním dopise každému voliči jsem žádala ne o hlas pro mne, ale o podporu Pavlu Motyčkovi a celé kandidátky. Kandidatura úřadující předsedkyně do senátu v Kutné Hoře pomohla pak tomu, že se o KDU-ČSL psalo a mluvilo. Osobně jsem mobilizovala členy v tomto středočeském regionu. Stálo to hodně peněz a úsilí. Jsem si jista, že jsme v okrese Kutná Hora získali ne jen těch 5,4 %, za které bychom ve volbách do PS byli vděčni, ale především lidi, kontakty a tedy lepší podmínky pro další volby. O to mi šlo. Díky patří všem, kteří mi pomáhali se stejným cílem a proto dnes nejsou zklamáni. Jsem si vědoma toho, že volby nejsou Olympijské hry. Nestačí se zúčastnit, ale je třeba vyhrávat. Také vím, že poctivá výhra není náhoda, ale odpracovaná dřina. To je to, co nás nyní čeká.
Chceme-li vyhrát náš boj o perspektivu KDU-ČSL, čeká nás hodně práce. V sobotu 30.10. se zúčastním sjezdu Mladých křesťanských demokratů. Následovat budou další okresní a krajské konference. Všichni kandidáti na předsedu mají možnost se představit 12. listopadu v Městské knihovně v Praze v panelové diskusi. Toto „grilování“ kandidátů, které bude otevřeno nejen delegátům sjezdu, má jistě svá úskalí. Vůbec je nepřeceňuji, ale je to jedinečná možnost pro tolik potřebnou prezentaci KDU-ČSL. Věřím, že pozvání přijmou i významní hosté, kteří nám mají co říci a naše další existence jim není lhostejná. Před tímto setkáním se uskuteční jednání celostátního výboru, které by mělo přijmout usnesení k výsledkům voleb a ke změnám délky funkčního období.
Tuto zprávu mohu zakončit velmi radostně. 28. října jsme byli svědky docenění zásluh našeho dlouholetého člena, doktora Jana Haluzy z Pozlovic, který obdržel státní vyznamenání od prezidenta republiky. Čekal až do svých 96 let. Mnohokrát byl poslanci a senátory KDU-ČSL navrhován. Dočkal se on a my s ním, je to naše společná radost. Těším se na setkání s vámi, členy KDU-ČSL, na nastávajících předsjezdových konferencích.
29.10.2010 Michaela Šojdrová, úřadující předsedkyně KDU-ČSL.
