Jak je to tedy s horní komorou parlamentu? Je nebo není důležitá? Odpověď je skryta v kompetencích, které má a ve vyváženosti ústavních institucí, které jsou základní podmínkou fungování demokracie. Senát, stejně jako opozice, je pojistka zachování demokratické debaty. „Jedna ruka netleská“, napsal trefně na téma Senát filosof Erazim Kohák.

Senát Parlamentu ČR je v našem ústavním systému druhá nejvyšší instituce. (Nejvýše postavený je prezident.) Tato pozice je dána vazbami v ústavním systému. Senát má právo korekce rozhodnutí poslanecké sněmovny, je garantem složení Ústavního soudu i jediným subjektem, který může žalovat prezidenta republiky u Ústavního soudu. Bez souhlasu Senátu nelze přijmout žádný ústavní zákon, mezinárodní smlouvu ani rozhodnout o otázkách bezpečnosti země. Velmi důležitou pozici si Senát získal (skutečně odpracoval) v evropské agendě. Projednává evropské směrnice a nařízení nejen ve svých výborech, ale také na plénu Senátu. Evropská agenda dává Senátu další důležitý význam, kterým je podílení se na suverenitě všech členských zemí EU, na dlouhodobém ovlivňování podmínek života všech Evropanů, tedy nás všech. Svou aktivitou v rámci Unie je na třetí příčce mezi všemi parlamentními komorami v Evropě.

Ona jisticí funkce Senátu je dána jak kompetencemi, tak charakterem voleb a systémem práce. Možná je potřeba dodat, že Ústava ČR, která toto zakotvuje, vychází z Ústavy první republiky. Ta měla skvělé vzory – Americkou a Francouzskou Ústavu (obě země horní komory parlamentu mají).

Specifikem Senátu je, že při většinovém systému v jednomandátovém obvodě je poněkud potlačena stranickost. V Senátu se senátoři a senátorky sice sdružují do stranických klubů, ale i v nich je řada členů, kteří jsou nestraníky. Kandidát je volen v relativně malém obvodě a tak je většinou volen podle toho, jak ho lidé znají a jakou práci má za sebou. To spolu s věkovou hranicí volitelnosti do Senátu, která je 40 let, znamená bez ohledu na stranickost to, že jsou voleny osobnosti s určitou životní zkušeností.

Senát je stabilizujícím prvkem ústavního systému – jeho práce je kontinuální, protože se vždy mění jen jedna jeho třetina. Podstatné je, že je nerozpustitelný. I když z nějakého důvodu není funkční Poslanecká sněmovna, v zemi stále existuje vůči moci výkonné parlamentní kontrola.
Dvoukomorové parlamenty obecně znamenají, že není v zemi žádná instituce, která by mohla mít neomezenou moc, která by rozhodovala absolutně. Dvě parlamentní komory znamenají, že i v běžném legislativním procesu je vždy nutné brát v potaz další názor, další vůli, hledat vyvážená a optimální řešení ve prospěch občanů a budoucnosti země. To je potřebné především v mladých demokraciích, jakou je pořád ještě i ta naše.
Pokládám za nedůstojné, že předseda vlády Petr Nečas v demokratické zemi znevažuje voličskou vůli, rozhodnutí veřejnosti relativizuje zdánlivou nedůležitostí instituce, do které lidé své zástupce volili. Je to zbabělé odmítnutí politické odpovědnosti z neúspěchu, který ODS v těchto volbách zaznamenala.

Právo volit ve svobodných volbách je jedním ze základních lidských práv, na kterých stojí demokracie, a za něž lidé v totalitních systémech umírají. Lidé v těchto senátních volbách svého práva využili a rozhodli o složení Senátu ve prospěch sociální demokracie. Na nás, sociálních demokratech, nyní je, abychom využili všech kompetencí, které Senát má a naplnili to, co tvůrci Ústavy dali Senátu do vínku a proč nás lidé zvolili – být pojistkou proti jakékoliv zvůli a aroganci, být pojistkou svobodné diskuze, být pojistkou skutečné svobody a důstojných podmínek života každého jednoho člověka v této zemi.