návrh státního rozpočtu je nepochybně jeden z nejzávažnějších zákonů, který Poslanecká sněmovna každý rok projednává a schvaluje. Odráží stav ekonomiky a stanovuje hospodářskou a sociální politiku vlády, tedy státu na nejbližší rok. Musí nebo měl by proto vycházet z analýzy posledního období a současného stavu ekonomiky, z makroekonomického rámce na rok 2011 a střednědobého výhledu státního rozpočtu České republiky na léta 2012 a 2013.  To vše předložený návrh formálně obsahuje. Jde však skutečně pouze o formalitu, protože jsou uvedeny pouze základní makroekonomické údaje bez analýzy příčin současného stavu a stanovení východisek a priorit vedoucích ke zlepšení situace. V tomto směru nepřináší návrh rozpočtu nic nového, pouze opakuje obsah programového prohlášení vládní koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných.

Jak už jsem uvedla, v předloženém návrhu chybí analýza příčin současného stavu ekonomiky, který patří k nejhorším od konce druhé světové války. Státní dluh se blíží jedna a půl bilionům korun, což je historicky největší zadlužení. Tento dluh zavinila hospodářská politika všech polistopadových vlád. Pouze část tohoto dluhu souvisí s ekonomickou krizí vzniklou v roce 2008. Pravou příčinou je levný výprodej národního majetku v procesu privatizace a restitucí, při tunelování bohatství, které vytvořili lidé v průběhu celých desetiletí poválečného vývoje. Příčinou je i bezbřehá korupce a prachobyčejné rozkrádání státu. To vše je také příčinou rostoucího deficitu státního rozpočtu, který již v minulém roce dosáhl úrovně dvě stě miliard korun.

Návrh rozpočtu na rok 2011 projednáváme za situace, kdy pokračuje ekonomická krize. V minulém roce byl zaznamenán pokles ekonomiky, HDP o 4,1 %, klesla spotřeba domácností, jak se konečně konstatuje i v předloženém materiálu, klesla životní úroveň sociálně slabší většiny obyvatelstva. Výrazně vzrostla nezaměstnanost. V tomto roce daný stav pokračuje a při mírném meziročním růstu je i nadále celková úroveň ekonomiky hluboce pod předkrizovou úrovní.

Nezaměstnanost je dnes u nás na rekordní úrovni kolem sedmi set tisíc osob. Oficiálně je sice vykazováno na úřadech práce pět set tisíc evidovaných uchazečů o zaměstnání, avšak z evidence se každý měsíc vyřazuje dvacet až třicet tisíc lidí, aniž by nastoupili do nového zaměstnání. Proto je skutečný počet lidí bez práce daleko vyšší, než vykazuje oficiálně Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nakonec dokazují to i čtvrtletní šetření Českého statistického úřadu. Vláda proti tomu nedělá nic. Naopak. Výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti výrazně redukuje, a to na 60 % ve srovnání s rokem letošním. Uvedená situace nadále pokračuje a nezlepšuje se, a to proto, že poslední vlády od Topolánka po Nečase nereagují na ekonomickou krizi a nepřijímají proti ní žádná účinná opatření.

Jistě si pamatujete, jak v roce 2008 vládní představitelé tvrdili, že nás se ekonomická krize netýká. Při návrhu rozpočtu na rok 2009 se předpokládal dokonce meziroční růst ekonomiky o 4,8 %. Skutečností v roce 2009 byl však její pokles o 4,1 %. Tedy rozdíl mezi očekáváním a skutečností téměř devět procentních bodů. Tak katastrofální omyl v prognózování je snad světovou raritou. Vláda se však nepoučila a v politice ignorování reálného vývoje ekonomiky pokračuje. Všechny ty plošné škrty, tedy úspory ve výdajích státního rozpočtu jsou činěny v naprosté většině ve prospěch velkých podnikatelů a bohatých lidí na úkor sociálně slabších. Nazývejme to tak, jak to ve skutečnosti je. Vy nenavrhujete nic jiného, než ožebračování těch, kteří už nemají kde brát a kteří současnou krizi nezavinili. Na místo toho, abyste sáhli do kapes bohatým, kteří na to mají, a z nichž mnozí bůhvíjak ke svým těm milionům přišli, snižujete výdaje na podporu v nezaměstnanosti, což bude mít ničivý sociální dopad, ale i pokles koupěschopnosti. A to navíc v situaci, kdy na mnohých místech republiky stojí na jedno pracovní místo deset až patnáct lidí ve frontě na pracáku a kde bez práce je po zkrachování jediné fabriky v širokém okolí kolikrát celá rodina.

Šetříte na státních zaměstnancích, kterým chcete snížit platy, takže mnozí vysoce kvalifikovaní pracovníci odejdou. Rušíte a snižujete sociální dávky, příspěvky na nemocenskou. Berete peníze zdravotně postiženým, kteří se nemohou bránit. Chcete šetřit na dětech, když mladým rodinám omezujete, respektive berete porodné a snižujete rodičovský příspěvek. Na seniorech, kteří celý život pracovali a tvořili hodnoty, a teď musí platit za doktora a za léky, bez nichž se neobejdou. A ještě jim všem zvýšíte dolní sazbu DPH, což povede ke zdražení potravin a dalších základních životních potřeb. Čili výrazně to zatíží rodinné rozpočty. To má být politika vlády, která sama sobě dává přívlastek vláda zodpovědnosti? Tomu tedy říkám troufalost nebo spíše drzost.

Politika zaměřená na redukci sociálním státu v žádném případě nemůže přispět k ekonomickému růstu, který těsně souvisí se zaměstnaností. Skloubit sociální stát s podporou ekonomického rozvoje a zároveň s oddlužením však očividně není cílem předloženého návrhu rozpočtu ani cílem této vlády. ***

Stručně shrnuto. Vláda neanalyzuje reálný stav ekonomiky a sociální situace a v důsledku toho nenavrhuje ani žádná konkrétní opatření k obnovení růstu ekonomiky a snížení dopadů na většinu obyvatelstva. Proto ani nic podobného neobsahuje návrh státního rozpočtu na rok 2011. Předpoklady ekonomického vývoje jsou proto opět nereálné. Návrh rozpočtu totiž vychází z předpokladu, že v roce 2011 bude meziroční růst HDP 2,3 %. Předpokládá růst spotřeby domácností o 2 % a za hlavní přínos pro růst ekonomiky považuje růst exportu. Tyto úvahy však nejsou ničím konkrétním podpořeny. Například po poklesu spotřeby domácností v tomto i v minulém roce lze těžko očekávat růst v roce 2011. Předpokládá se snižování mezd ve státním sektoru a ani v soukromém nelze očekávat významnější růst. Počet nezaměstnaných pokud dále neporoste, tak se určitě nesníží. To povede ke snížení spotřeby domácností. Pouze jedna čtvrtina evidovaných nezaměstnaných totiž vede podporu v nezaměstnanosti a ta v současné době činí v průměru 5780 korun měsíčně. Je třeba zdůraznit, že spotřeba domácností představuje polovinu hrubého domácího produktu z hlediska jeho spotřeby.

Často se tvrdí, je to i v předloženém materiálu, že hlavním přínosem pro HDP je export, který prý tvoří až 80 % HDP. Je to omyl. Ve výpočtu objemu HDP se projevuje pouze saldo zahraničního obchodu a tvoří pouze 4 až 5 % HDP. Celkově lze tedy konstatovat, že návrh rozpočtu na rok 2011 nemá reálnou podporu v aktivní politice vlády a je proto naprosto nereálný. Vláda by se měla zaměřit na zvýšení příjmů rozpočtu, například zrušením výhodných opatření pro podnikatele jako je snížení sociálních odvodů a podobně. Zavedením výrazné progresivní daně z nejvyšších příjmů, zrušení zastropování odvodů atd. Na straně výdajů by základem neměly být plošné škrty, ale opatření na podporu výroby, na podpory odbytu domácího i zahraničního, podporu domácího zemědělství, omezení dovozu základních potravin.

Aktivně je třeba podpořit vývoz do tradičních východních rozvojových zemí, zejména strojírenské investiční výroby. Stát by měl podpořit také výstavbu sociálních bytů a tvorbu nových pracovních příležitostí.

Pozornost je však třeba soustředit také na peníze do vzdělání, což jsou investice do budoucnosti. V roce 2011 však bude školství i nadále podfinancováno. Proti roku 2009 poklesnou výdaje na něj o 6,12 %. Vzhledem k míře inflace bude pokles ještě větší, to znamená kolem 8 %. Snížení financí pro školství bude mít opět dopady na rodiny, neboť školy nebudou mít dostatek peněz na učebnice, pomůcky, kurzy pro děti atd. Nejvíce pak klesají výdaje na vysoké školy, a to při započtení inflace přibližně 15 %. Je skutečně záměr veřejné vysoké školy soustavným podfinancováním zničit, nebo je přinutit k tomu, aby podporovaly zavedení školného? I když vláda ještě takto školné zavádí zápisným na vysoké školy, které se má platit od příštího roku ve výši až 6000 korun, což mnohé studenty ze sociálně slabších rodin od studia odradí.

Nutné je také nekompromisně uplatňovat právo na spravedlivou odměnu za práci tak, jak je to uvedeno v Listině základních práv a svobod. To znamená zvyšovat nejnižší platy a omezit nepřiměřené a často nezasloužené maximální mzdy a příjmy. Za naprosto nepřípustné pak považuji nevyplácení či zadržování mezd ze strany zaměstnavatelů, když si navíc management sám sobě kolikrát vyplácí horentní příjmy, přičemž firma krachuje a zaměstnanci nemají z čeho žít.

Na závěr bych chtěla říci. Případné rozpočtové provizorium je pro další vývoj České republiky menším nebezpečím než pokračování v asociální pravicové politice, doplněné deformami zdravotnictví a důchodového systému, jak to slibuje vláda Petra Nečase. Proto pro předložený návrh rozpočtu nemohu hlasovat.