16.11.2010 20:21:47
Vzpomínání na revoluční rok 1989
Vzpomínání na listopad 1989 mě již několik let rozesmutňuje. A to hned ze dvou důvodů.
Ten druhý důvod je dán tím, že to, co bylo v roce 1989 a 1990 nadějí, se pak nějak zvrtlo. Někteří mluví o „ukradené revoluci“.
Byli jsme dojatí, když jsme vraceli už v prosinci r. 1989 našemu městu jméno Zlín a vítali zde Václava Havla a Tomáše Baťu. Měli jsme představu čisté a poctivé politiky, když na hodinu musela odejít tajemnice národního výboru, kvůli zneužití služebního auta pro soukromou cestu. A měli jsme představu skutečně odborné a demokratické správy věcí veřejných, když jsme v tehdejší radě bez komunistů ustavili komise z řad expertů z celé republiky, aby vybrali dobré odborníky do čela odborů na radnici. Heslo dne bylo poctivost, otevřenost, dialog a služba lidem. Nepočítali jsme hodiny, ani se neptali, co za to, když jsme připravovali první svobodné volby do zastupitelstev. Byli jsme hrdí a těšili se, že „vláda věcí tvých, k tobě se navrátí, ó lide český“ v podobě vzniku samosprávy, tedy zrušení onoho komunistickou stranou řízeného systému národních výborů. Bojovali jsme a vybojovali tzv. odvětvové, tedy odborné řízení v oblasti školství.
Toto nadšení však záhy opadlo. První zklamání přišlo, když nové odborníky v čele odborů radnice velmi rychle nahradili kamarádi nové politické reprezentace z řad tehdejší pravicové části OF, později ODS a marně jsme se jako opoziční zastupitelé domáhali informací o jednání rady města. Rozčarováním pro nás byl fakt, že opět neplatí odbornost, jen je potřeba mít jinak barevnou stranickou knížku.
Zcela jsem vystřízlivěla, když někde po roce 1994 jeden z tajemníků města za ODS vydal příkaz pracovníkům magistrátu, že zastupitelům z řad opozice nesmí podat žádné informace. V tomto trendu řízené pravicové demokracie východního střihu pak bylo také zamezení projednávání Topolánkova baťohu v Senátu.
Dvacet jedna let je považováno za skutečný vstup do dospělosti. Po zneužití institutu ústavní nouze, zamezení projevení názoru opozice ve sněmovně a propasírování „škrtzákonů“ Senátem Parlamentu ČR ve složení, které již neodpovídalo vůli voličů, se obávám, že demokracii ani za těch 21 let v ČR příliš neumíme. Je mi líto, že právě ti, kteří se tak rádi ohánějí svobodou a na demokracii si dělají patent, se chovají mnohdy hůře, než si to dovolili ti, kteří museli v listopadu 89 na hodinu odejít.
V roce 1989 byla naděje, že se věci rychle změní. Dnes máme jedinou naději - dál usilovat o skutečnou demokracii, nevzdát se ideálů, za které vždy bojovali sociální demokraté– svobodu, spravedlnost a solidaritu, které spolu s humanitou a ochranou lidských práv byly také ideálem Sametové revoluce.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
