Denní tisk, zejména Bakalovy HN (jak jinak, když je tento dobrý muž Schwarzenbergovým přítelem) a Právo, dlouhodobě korumpované podnikatelskou zájmovou skupinou utvořenou kolem tria šibalů Kalousek – Háva – Kuzmiak rozsáhlou inzercí Pozemkového fondu, se pohoršují nad nemorálností nové koalice.

Asi pět set demonstrantů se již před pár dny sešlo - jsa povzbuzeno jistě zcela spontánně vznikajícími facebookovými výzvami a ještě spontánnějšími výzvami nezávislých médií – úplně „spontánně“ na Václavském náměstí. Akce se díky velké chaotičnosti moc nepovedla, ale je to karta, se kterou se dá hezky hrát. A média s ní hrají.

Musím těmto zcela bytostným demokratům připomenout jevy nedávno minulé. Před půlrokem ČSSD, pod mým vedením, vyhrála sněmovní volby. Ale druhá, třetí a pátá strana v pořadí volebního výsledku sestavily vládu bez ČSSD. Učinily tak zcela bez mrknutí oka, demokraticky, neboť tyto tři strany mají ve sněmovně bezpečnou většinu. Nezbylo než poděkovat voličům za důvěru, za jejich potěšitelné vyjádření a odejít (v mém případě přes vítězství také z funkce předsedy ČSSD) do opozice. Nelamentoval jsem příliš nad perfidností vládní koalice, jejíž tři strany si již před volbami rozdělily pěkně své role ve volební kampani a zejména se dohodly na povolební, vládní spolupráci.

Dnes jsme – po čtyřech měsících existence Kalouskovy a Nečasovy vlády – před něčím, co lze nazvat generální stávkou veřejných zaměstnanců. Lidé ze střední třídy se cítí oblafnuti stranami vládní koalice, neboť tyto strany před volbami často bezostyšně lhaly o svých záměrech a dnes dělají něco zcela jiného, nežli slibovaly. Lidé nejsou hloupí. Pozice vládních stran ve veřejnosti se hroutí, odvažuji si tvrdit, že na jaře budou zcela na lopatkách. Zdá se, že např. Věcem veřejným už nezabírá ani chaotický populismus jejich návrhů, ani R. John. Až se dostanou na 2 až 3% podpory v průzkumech, začnou se ztrácet v bermudském trojúhelníku české politiky úplně. A přesto se nikdo z demokratů, tentokrát sociálních, nedožaduje nových sněmovních voleb.

Nikdo z domnělých či skutečných dinosaurů z městské rady z časů Pavla Béma nebude zasedat v nové pražské městské radě. Jinak řečeno, nebudou tam lidé, kteří byli spjati s korupčním obdobím let 2006 – 2010, kdy ODS pod vedením P. Béma měla v pražském zastupitelstvu absolutní většinu. A absolutní moc, jak známo, korumpuje absolutně. Samozřejmě předpokládám, že členové pražského zastupitelstva za ČSSD v orgánech společností s vysokým majetkovým podílem města budou v příštích čtyřech letech veškeré odměny, které za výkon takové funkce obdrží, používat na veřejně prospěšné účely. Tak jsem to na radnici ostatně dělal v letech 2001 až 2004 i já a neubylo mně.

Česká mediální fronta, vyztužená podnikatelskými zájmy Bakalů, Hávů a Kuzmiaka a osobní předpojatostí významné části novinářů, bude čekat na každé klopýtnutí a chybičku jimi nemilované koalice. Koalice to nebude mít vůbec lehké.

Nová koaliční městská rada se tak bude muset vydat – i kdyby nechtěla – cestou plné otevřenosti, transparentnosti a férovosti svých kroků. A musí mít reálné výsledky. Tedy takové, aby je lidé sami pozitivně poznali ve svém životě. A to bude jen dobře pro lidi. Část médií prospěšné kroky radnice neuzná nikdy.

Pánové Tůma a Laudát (předseda pražské TOP 09) jaksi zapomněli, že výhra v komunálních volbách je potvrzena až tehdy, až ustaví a ovládnou městskou radu. Také pánové Háva s Kuzmiakem by měli celou věc nést mužně. Je to těžké, chápu. Nezískají další vlivové území, tentokrát v Praze. Halafance v Praze, pánové, nebudou. A na novou koalici si všichni posvítíme, aby ani ona nebyla v podobném pokušení.