Stačí si připomenout z poslední doby kauzu náměstka (dříve i ministra za ODS) Bartáka či podivné transakce při jednání o zakoupení pandurů pro Armádu České republiky. Ani s úsporami to nemůže myslet vážně, když její ministr vnitra namísto úspornějším automobilem na Ostravsko letí vrtulníkem. Či do Afghánistánu, do války, která není v našem zájmu, posílá další kontingent vojáků, a to jen proto, aby podruhé náš údajně největší spojenec, Spojené státy, neztratil svou tvář (viz odůvodnění války v Zálivu, jež se ukázalo jako liché).

Dnes mně jde však o dodržování zákonů, resp. dokonce Ústavy. Mám na mysli neústavní jednání Senátu, na němž ve starém složení s převahou pravice byly schváleny zákony, jež podle zdůvodnění mají prý zabránit zvyšování schodku našeho rozpočtu. Ve skutečnosti jsou prvním krokem k dalšímu postižení těch, kteří žijí z průměrného či podprůměrného platu či dokonce ze svých důchodů, přičemž ti, co vydělávají i několikanásobně více, než je celostátní průměr, mají být v budoucnu ještě zvýhodněni (viz tzv. důchodová reforma, reforma zdravotnictví apod.). Měl vůbec právo Senát v předvolebním složení o těchto a dalších zákonech jednat? Ztotožňuji se - a vyjádřil jsem to i v době jednání Senátu - s nově zvolenými senátory A. Dernerovou a J. Doubravou, s argumenty, které zaslali ve své stížnosti Ústavnímu soudu. Podle článku 19 Ústavy totiž - bod (3) - »Mandát poslance či senátora vzniká zvolením« a podle článku 25 - »Mandát poslance či senátora zaniká... b) uplynutím volebního období«. To se stalo - u těch, kteří ho neobhájili - dne 23. října 2010, a naopak v tento den se senátory stali ti, kteří byli ve druhém kole voleb zvoleni.

Ústava nepřipouští, aby - byť třeba na několik dnů, tedy do složení slibu těch nových - fungovali v jednom obvodu dva senátoři. Při její tvorbě autoři správně předpokládali, že sice může nastat situace, v níž Poslanecká sněmovna nebude schopna jednat, ale nahradí ji dvě třetiny členů Senátu, kterým ještě mandát neuplynul, nebude-li ještě možné svolat schůzi, na níž by nově zvolení senátoři mohli složit svůj slib. Tato většina je při tom schopna plnit ústavní úkoly. Tak se jistě mělo postupovat, jenže pak by pravicová koalice neměla v Senátu většinu. Proto ta manipulace se skončením senátního volebního období, jíž se dopustil Přemysl Sobotka, dosavadní předseda Senátu.

Kdyby se stejným způsobem postupovalo v Poslanecké sněmovně, pak ještě po volbách, v mezidobí, než se sejdou nově zvolení poslanci, mohl v minulosti předseda Poslanecké sněmovny nechat prosadit zákony, které nemusely vyhovovat vítězným stranám, ale těm, které v předchozí sněmovně měly většinu a přitom byly v nových volbách poraženy. Přemysl Sobotka měl právo svolat Senát na schvalování zákonů v tzv. legislativní nouzi, i když u většiny z nich o žádnou legislativní nouzi nešlo, dvoutřetinovým obsazením Senátu, tedy těch senátorů, kteří si stále drželi svůj mandát. Neudělal to. Vědom si ovšem svého protiústavního počínání.

Důvod je jasný. Takto obsazený Senát by těžko při schvalování vládních antisociálních balíčků zřejmě nemusel uspět.

Vojtěch Filip, poslanec PČR, předseda Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny a předseda ÚV KSČM