Jak lze hodnotit strategii vlády v boji proti korupci na období let 2010 až 2012

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Jak lze hodnotit strategii vlády v boji proti korupci na období let 2010 až 2012

Pominu-li, že Strategie vlády v boji proti korupci měla být odsouhlasena v loňském roce a období strategie by mělo být o rok posunuto, pak lze říci, že řadu navrhovaných opatření lze doporučit.

Nicméně je otázkou praktická realizace a zejména jejich účinnost v boji proti korupci. Taktéž se nesmí zapomínat na neustálý propad naší země v rámci Indexu vnímání korupce CPI, kdy v loňském roce skončila Česká republika až na 53 místě z celkového počtu 178 zemí. A to prosím po všech těch protikorupčních deklaracích předchozích vlád.

Rozhodně pozitivní změny se dají očekávat ve změně zákona č.137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, či podpora centrálních nákupů. Nicméně mi v materiálu schází důraz na elektronická výběrová řízení, ale předpokládám, že tuto problematiku bude řešit změna zákona. Posílení pravomocí NKÚ vůči územně samosprávným celkům je pozitivní, je jen škoda, že bývalá Topolánkova vláda tentýž návrh ČSSD neakceptovala již v minulosti. V podobném duchu jde i zpřísnění pravidel pro nakládání s majetkem obcí a krajů či další úpravy v zákoně o obcích.

Jako méně účinná opatření se mi jeví rozšíření etického kodexu veřejné správy pro místní samosprávu, protikorupční vzdělávání či centrální protikorupční webové stránky. Diskutabilní je i zavedení testů spolehlivosti pro veřejnou správu či opatření proti zneužívání radničních periodik. Čemu však nerozumím, je vypracování nákladové analýzy pro zřízení Generální inspekce bezpečnostních sborů. Namísto zřízení nezávislé inspekce vláda bude teprve zjišťovat finanční náročnost tohoto projektu. Takže z centrální inspekce nakonec sejde.

To, co mi v materiálu schází a co vidím jako důležitá protikorupční opatření je vyřešení budoucího financování politických stran přes transparentní účty vedené v ČNB a zavedení nezávislého auditu jejich hospodaření. Dále pak přijetí zákona o státní službě, zákona o majetkových přiznáních či zavedení institutu korunního svědka a zrušení akcií na majitele. Z mého pohledu by nejúčinnějším opatřením bylo zpřísnění trestního zákoníku a zejména jeho úprava zajišťující beztrestnost toho, kdo na korupci sám upozorní orgány činné v trestním řízení.
A jistě by stalo za úvahu upravit zákon č.83/1990 Sb. v tom smyslu, aby stanovil povinnost občanským sdružením jednou za rok zveřejňovat všechny dárce a donátory. Tak jako tomu je u neziskových organizací či různých nadací.

Strategie vlády v boji proti korupci má řadu legislativních i nelegislativních opatření. Ty legislativní mohou být doplněny či upraveny v rámci projednávání v Parlamentu ČR. Nelegislativní sice mohou přispět k prevenci proti korupčnímu jednání, ale obávám se, že mnoho nedokážou. Korupce je totiž velmi silně zažraná v celé naší společnosti.
Spíše bude důležité změnit postoj politiků a zejména samotné veřejnosti ke korupci či klientelismu. Bez této změny bude velmi těžké bojovat proti korupčnímu chování na všech úrovních veřejné, státní i podnikatelské sféry.