Jak chceme či budeme žít?

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Zdá se, že naše životy ovlivňuje ekonomika více než si dovedeme představit. Zejména tím, jak hodně ovlivňuje politická rozhodnutí. Ukázala to jasně diskuse při televizním programu Planeta 2011. Zároveň se ukazuje, že ani sami ekonomové se nemohou shodnout v jaké fázi ekonomické krize se nacházíme a zda tato krize bude mít dopady na globální kapitalismus jako celek.

Opravdu klíčovou otázkou pro celou společnost, nejen v České republice, je jakým způsobem chceme či budeme žít. Je to zejména otázka, na kterou by měl dát odpověď politická reprezentace té které země i politická reprezentace celého Západu. Je nutno rozhodnout, zda půjdeme dále cestou honby za ziskem, ať to stojí co to stojí nebo naším cílem bude udržitelný rozvoj celé společnosti a postupné zvyšování životní úrovně drtivé většiny obyvatel.

Souhlasím se sociologem J.Kellerem, který tvrdí, že paradoxně na současné ekonomické krizi vydělává soukromý kapitál na úkor veřejných služeb.Přitom neexistuje podstatný rozdíl v sumě přerozdělování veřejných financí u států zaměřených na solidární systémy a sociální stát (skandinávské země, Belgie, Nizozemí,Německo, Francie, Rakousko) a zeměmi propagujícími liberální politiku (USA, Kanada,Velká Británie, Japonsko, Jižní Korea). Pro obé totiž platí, že rozdělují přibližně stejné procento peněz daňových poplatníků. Rozdíl je pouze v účelu distribuce těchto peněz, kdy u sociálně zaměřených zemí jdou tyto finance na podporu solidarity ve společnosti, naproti tomu u neo-liberálů jdou prostředky na podporu volného trhu. Chcete-li na podporu růstu HDP intervencemi do podnikání a do firem.

Obecně mohu potvrdit, že pro vývoj společnosti by měly platit některé základní teze. Za prvé, že zaměstnaný by měl být na tom lépe než nezaměstnaný. Za druhé, že nezaměstnaný, který však chce být zaměstnán na tom musí být lépe než ten, který práci ani nehledá. Za třetí, že musí existovat elementární solidarita mezi zdravými a nemocnými, mezi bohatými a chudými a mezi mladými a starými. A míra této solidarity se odráží v sociálních systémech a v kvalitě a dostupnosti veřejných služeb. Za čtvrté, cena zboží, služeb i pracovní síly musí odrážet celkové náklady, včetně budoucích nákladů. To je nákladů na životní prostředí, sociální systémy či náklady z rizikových kapitálových operací.

A pokud některá z tezí není vůbec aplikována či je oklešťována na minimum, pak dochází ke krizovým momentům. Historie ukazuje jak je ekonomika úzce spjata s politikou. Stačí se podívat na řešení hospodářských krizí či problémů před oběma světovými válkami. Také dnes se ukazuje, že ekonomická nerovnováha způsobuje obrovská pnutí ve společnosti, zvyšuje radikalizaci občanů a podporuje populismus a nacionalismus. Ale zejména ničí rozvoj občanské společnosti a soudržnost společnosti jako celku. Pokud se řešením současné ekonomické krize bude sociální konflikt zvyšovat, pak se oslabí i základní atributy státu.