Soudcovskou profesi nemůže vykonávat každý. Zákon o soudech a soudcích obsahuje několik kritérií, jak kvalitu soudců pohlídat a prosít do justice jen ty nejschopnější. Mezi tato kritéria, která nyní hodlám ještě zpřísnit a zprůhlednit (mimo jiné zavedením otevřených výběrových řízení na funkci soudce), patří odborné, osobnostní předpoklady, ale i věk. Spodní hranice je 30 let. Někteří opoziční politici a právní experti dokonce prosazují zvýšení dolního věkového cenzu na 40 let. Logická je tedy i debata o horní věkové hranici. I vyšší věk s sebou nese určité limity. Dlouhodobým zájmem společnosti je, aby soudili lidé, kteří mají kvalitní právnické vzdělání získané po listopadu 1989 a zahraniční zkušenosti. V Česku nemůžeme jít cestou bývalé NDR, kde po převratu odešla většina soudců a nahradili je právníci ze západního Německa. Musíme jít cestou evoluční obměny. Odchod do důchodu v 65 letech pouze podporuje přirozený vývoj. Máme i historický argument: až do roku 2002 byl soudce neodvolatelný pouze do 65 let; 70 let nastavil až nový zákon o soudech a soudcích, a to bez významnějších argumentů. Na druhou stranu si myslím, že soudci by měli být za svou práci nadprůměrně odměněni i po odchodu do důchodu, jak je tomu i v ostatních státech. Ve srovnání se zbytkem Evropy je u nás největší disproporce mezi platem soudců a výší jejich důchodu. Proto bych chtěl snížení věku odchodu z justice spojit se zvýšením soudcovských důchodů. Kdo si bude připadat i po náročných letech v justici dostatečně vitální, má samozřejmě možnost pohybovat se v tomto prostředí i nadále, třeba jako asistent soudce. Tak to dnes ostatně dělají někteří bývalí soudci, kteří už přesáhli věk sedmdesáti let.