Před nedávnem (asi kolem 16. 2. 2011) jsem reagoval v zamyšlení pod názvem - Další podvod století na stůl asociální vlády?, na chystanou důchodovou reformu. Po, na můj vkus zejména ze strany nepříliš hlasitých nebo bouřlivějších reakcích odborářů, jsem se domníval, že vláda tzv. ubere na plynu, bude některé kroky více korigovat a zreálňovat. Ale ukázalo se, že jsme se mýlili všichni, kdo jsme takto uvažovali. Vláda prostě „jede jako parní válec“. Stačí se vzájemně v rámci koalice osočovat, vytahovat na jednotlivých ministerstvech kostlivce ze skříní, vyrábět na sebe vzájemně „korupční nachytávky“. A při tomto nasazení ještě utahuje šrouby zhoršování životní úrovně většiny občanů. Nejen těm žijícím od výplaty k výplatě, ale i střední vrstvě a okrajovým způsobem i majetnějším.
Jak jinak číst agenturní zprávu na Novinkách.cz - Vláda chce zvýšit DPH ještě letos, v níž je občan informován nejenom o záměru spustit vlnu zdražování přes DPH již letos a nikoliv až od roku 2012, ale i o bezprecedentním přiostření u důchodové reformy. Pravda, sice se nepřistoupilo k povinnému odvádění spoření si na penzi do soukromých důchodových fondů, jde o dobrovolný akt, k němuž jsou však již dnes „pětatřicátníci“ mediálně dokonce i členy vlády masírováni a strašeni, že když tak neučiní, budou žít v důchodu v bídě. Fígl je však v tom, že ta 3 % z veřejných prostředků lze na soukromý penzijní fond převést jen při povinném převedení i 2 % dalších financí „ze svého“. Takže zajímavá „dobrovolnost“. V pátek 25. 2. 2011 se pak ekonomičtí ministři shodli na tom, že by děti měly dostat možnost poslat na důchod svým rodičům další 1 % ze svých daní. Prakticky by to dělalo zhruba 500 korun měsíčně, uvedl Nečas. Panu premiérovi by někdo měl říci (jeho poradci ne, ti mu říkají asi to, co z něj „padá“), že většina lidí žije z výplaty, někteří ze sociálních dávek a každé procento z těchto financí se nutně odráží ve zhoršování jejich životní úrovně. Znám i rodiny, kde právě třeba důchod rodiče či rodičů představuje nejvyšší finanční částku do rodinného rozpočtu. Tak procento pro rodiče?, sice z daní, ale bez naznačení celé konstrukce daňové reformy, protože tu by pomalu oznamované dílčí kroky vyžadovaly, jen v očích občanů právem celé konání kolem reforem zpochybňuje.
Chápu, že toto je gesto jakési mezigenerační solidarity, kterou velmi vypočítavě s ohledem na hlasy elektorátu starších voličů – důchodců do koalice vnášejí „véčkaři“ ke spokojenosti ostatních dvou stran této asociální vlády ODS, TOP 09 (a VV). Takže rozumím-li tomu dobře, čeká lidi v produktivním věku, zejména dnešní pětatřicátníky (ale kdo ví, co vymyslí, budou-li mít čas na nás ostatní věkové ročníky či současné důchodce), doba šetření v produktivním věku v očekávání šťastně, nevím, zda i vesele prožitého podzimu svého života, stáří. Kdysi jsem napsal, že člověk by měl mít možnost prožívat spokojený a plnohodnotný život ve všech jeho věkových etapách, od narození až ke smrti a ne se „proasketovat“ do důchodu v očekávání, že tam na něj snad bude čekat „mana nebeská“. Navíc, když stát nemůže nebo spíše nechce v podstatě garantovat, že prostředky spořené na důchod v soukromých penzijních fondech každý abonent, až přijde jeho čas, nalezne v očekávané a slibované výši.
Stále více se domnívám, že dozrává čas na radikálnější kroky, na celospolečenské vzedmutí opozice napříč politickým spektrem, odborů a dalších organizací, spolků i jednotlivých občanů. Tento podvod století na pokračování padající ze stolu asociální vlády by neměl nechat klidným nikoho, ani snad členy a sympatizanty stran vládní koalice. Historie, příští generace se nebudou ptát, kdo kormidloval, kdo vesloval či kdo se jen vezl. Současnost, budoucnost i historii tvoříme všichni, je to naše odpovědnost. Dáme ji konečně konkrétnější podobu nebo ji jen tak nějak symbolicky poneseme?
Vlastimil Balín, Most
