Ochrana vnějších hranic je dnes opravdu na velmi nízké úrovni nejen kvůli neschopnosti EU toto účinně řešit, ale i proto, že země jako Řecko a Itálie k důsledné ochraně hranic nic bytostně nenutí. Řešením by mohlo být dočasné omezení vnitřních hranic Schengenu.

Dočasné omezení pohybu osob přes hranice uvnitř tohoto prostoru, je zcela racionální úvahou. Tzv. Schengen byl primárně zaveden především k volnému pohybu uvnitř jeho hranic a faktickým zrušením bariér. Pomáhá to rozvoji obchodu a spolupráce. Byl to krok správným směrem, je to pokrok a plně ho podporuji.

Avšak v případě takovéhoto doslova exodu zvenčí, se ocitáme jako v pasti. Zemím jako je Řecko či Itálie je tak trochu jedno, kolik imigrantů přijde do jejich zemí a tedy překročí hranice Schengenu, nechrání je tak, jako svoje vlastní. Vědí totiž, že imigranti půjdou dále a nezůstanou v jejich zemích a pokračují do Německa, Francie či Británie. V tom tkví celý paradox Schengenu.

Imigranti by pak zůstali v jižních státech a ochrana jejich hranic by se stala jejich národním zájmem a nutností. Dle mého názoru se začnou chovat jinak a konečně budou bojovat s pašeráckými gangy lidí, disponujícími obrovskými penězi a zisky z tohoto businessu. Je třeba pomáhat skutečným uprchlíkům, rodinám a matkám s dětmi. Avšak mladí muži s mobilními telefony a nejnovějším značkovým oblečením stěžujícími si na poměry v azylových kempech, nejsou ti, kterým by měli daňoví poplatníci EU přispívat a pomáhat. Daňový poplatník EU by měl těmto mladým mužům maximálně přispět na loď na cestu zpět domů.