Ano, jsou to titíž publicisté, kteří po sedm let podporovali po sedm let Topolánkovu a poté Nečasovu vládu. Tedy vlády, které nejprve zavraždily vysoký hospodářský růst, aby jej posléze vyměnily za recesi a stagnaci trvající až do konce dnů vlád pravice v roce 2013.
Od těchto staronových proroků neoliberalismu a ekonomického neumětelství se nyní dozvídáme, že takto, jak to se schodkem nyní dělá Sobotkova vláda, se to dělat nemá. Proč prý přicházet s dalšími podněty na podporu hospodářského růstu, když ten je tak pěkně vysoký (4,4 % za II. čtvrtletí)? Proč vlastně tak vysoký rozpočtový schodek, když může být ne 70 miliard, ale třeba o 40 miliard nižší? A jiné hlouposti. Samozřejmě se pak vtírá otázka, proč by státní rozpočet neměl být vyrovnaný, že… Vždyť ono to přeci jde s akademickou lehkostí. Stát přece nemá ani penzisty, ani zaměstnance…
To, že za Kalouska byly schodky státního rozpočtu bezvýchodně trojciferné, se těmto analytikům naopak líbilo. Škrtalo se a škrtalo, ale k růstu ekonomiky se Nečas a spol. nedobrali. Něco bylo špatně. Asi tedy jejich finanční politika…
O ekonomických beletristech typu Párala, Zlámalové apod. nemá smysl hovořit. Platí pro ně to, co kdysi, před dvěma sty lety, řekl Napoleon o Bourbonech: „Nic nezapomněli a nic se nenaučili.“ V jinak odborně a faktograficky zajímavém deníku E15 jakýsi „analytik“ L. Kovanda z finanční skupiny Roklen, o níž jsem nikdy neslyšel, s klidem Angličana hovoří o tom, že vlády v předchozím desetiletí, rozuměj vlády sociální demokracie, sice zaznamenávaly vysoký hospodářský růst, ale vykazovaly také vysoké schodky hospodaření. Tento dobrý muž, rádoby komentátor odborných novin, je zcela nepolíbený informacemi a fakty. Nejspíš je skutečně ani nezná.
Byl jsem předsedou vlády v letech 2005 a 2006, a česká ekonomika tehdy dosahovala růstu kolem sedmi procent (!) a vykazovala také, kromě tohoto vysokého růstu, schodky státního rozpočtu. Souhrnně v obou letech to bylo něco před 150 miliard korun. Opticky tedy hrůzně moc.
Ale z této částky bylo 92 miliard korun rozpočtových rezerv, které však podle tehdejšího výkaznictví navyšovaly schodek státního rozpočtu. Na konci roku 2006 dostala nová Topolánkova vláda do vínku celkem 156 miliard (!) rozpočtových rezerv. K vlastní škodě ovšem již v roce 2008, tedy v roce, kdy byl ještě zaznamenáván hospodářský růst 3,1 %, použila 60 miliard z těchto rozpočtových rezerv, zanechaných jí mou vládou, na vylepšení schodku státního rozpočtu. Ten pak byl nikoli faktických 80 miliard korun, ale účetně pouhých 20 miliard korun. A Kalousek byl nejlepším ministrem financí na světě. No a zbytek těchto rezerv byl vlastně spálen v roce 2009 při pokrytí obřího finančního schodku fakticky dosahujícího 224 miliard korun.
Takže není pravda, že by například vláda, kterou jsem vedl v čase vysokého hospodářského růstu, nevytvářela rozpočtové rezervy. Vytvořila vysoké hospodářské rezervy, které byly Topolánkovou vládou bohužel z části neproduktivně zkonzumovány v čase, kdy to nebylo potřeba.
Pan Kovanda by si měl pro příště, než začne vynášet neumětelské soudy, poněkud doplnit informace a poté udílet svá moudra.
