novela zákona o zdravotních službách je zaměřena na zajištění bazální funkčnosti a modernizaci Národního zdravotnického informačního systému, který bez této úpravy významně zaostává za požadavky moderního zdravotnictví. Požadavek mít kvalitní, reprezentativní a úplná data je v moderním zdravotnictví zcela legitimní a bez této základny nelze zajistit optimalizaci péče, její dostupnost a hodnocení kvality.
Rovněž je ovšem nutné zdůraznit, že data je nutné získávat maximální možnou utilizací již existujících zdrojů. Nelze všechna potřebná data získávat na úkor kapacity zdravotnického personálu, lékařů. Právě na tyto aspekty modernizace se předkládaná novela zaměřuje především.
Mezi hlavní novelizační body a úpravy patří zejména pět následujících položek.
1. Zákon jednoznačně definuje správce NZIS, kterým je ÚZIS České republiky. Předchozí úprava umožňovala převést tuto pravomoc a odpovědnost na několik subjektů, včetně nově zřízených právnických osob.
2. Zákon nově určuje, že jedním z principiálních využití dat NZIS je hodnocení kvality péče. Hodnocení kvality péče, resp. generování objektivních indikátorů kvality péče, je jistě jedním ze základních smyslů existence NZIS a sběru resortních dat. Využití dat NZIS pro hodnocení kvality péče odpovídá mimo jiné platným mezinárodním normám a závazkům, ke kterým se Česká republika přihlásila.
3. Zákon nově definuje Národní registr zdravotnických pracovníků, a to v podobě, která odpovídá nálezu Ústavního soudu. Tento registr je nově definován jako plně neveřejný referenční systém, bez kterého si nelze představit jakýkoliv smysluplný start elektronizace agend v českém zdravotnictví. Bez tohoto systému nejsme rovněž schopni věrohodně kvantifikovat počty zdravotnických profesionálů, hodnotit dostupnou personální kapacitu pro zabezpečení péče a plánovat personální zdroje. Referenční systém umožní elektronickou identifikaci kapacit dle odborností, specializací a zvláštních odborných způsobilostí. Návrh staví registr tak, aby nebyl kompetiční k existujícím databázím, například profesních komor. Naopak bude pro tyto subjekty sloužit jako zdroj referenčních informací.
4. Zákon nově definuje povinnost zdravotních pojišťoven poskytovat plně reprezentativní data o hrazené péči pro analýzy v rámci NZIS, to znamená, je nově ustaven Národní registr hrazených zdravotních služeb. Na tento systém je nutné pohlížet jako na databázi, která umožní kontrolu zdravotní péče, hrazené z veřejného zdravotního pojištění, což je jistě legitimní právo státu jako dominantního plátce péče. Vedlejším efektem vzniku tohoto registru bude významné omezení řady redundantních sběrů dat, které formou resortních výkazů získávají data již obsažená právě v datových úložištích zdravotních pojišťoven. Registr bude provozován v partnerství s pojišťovnami, a tyto budou rovněž profitovat z validace dat a z produkovaných analýz.
5. Národní registr hrazených zdravotních služeb ukládá povinnost poskytovat data o hrazených zdravotních službách již od 1. 1. 2010. Konkrétní znění je: "Zdravotní pojišťovny předají do Národního registru hrazených zdravotních služeb do 180 dnů ode dne zřízení tohoto registru údaje podle § 77a odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud se vztahují ke zdravotním službám poskytnutým po 1. lednu 2010." Toto ustanovení je nezbytné proto, aby daný registr nabyl funkčnosti v reálném čase a mohl tak být využit k urgentním úkolům českého zdravotnictví, mimo jiné k optimalizaci systému úhrad lůžkové péče. Pokud bychom tato data začali analyzovat například až od roku 2016, pak by registr získal využitelná data za dobu asi pěti let, což je nepřípustné prodlení, uvážíme-li, že potřebná data jsou ve zdravotních pojišťovnách od roku 2010 k dispozici a plně využitelná.
