Ti všichni se ve vztahu k Číně zabývali především iracionálními momenty vzájemných vtahů a dělali vše proto, aby ČLR uráželi. Důsledkem bylo, že Číňané v uvedených letech hledali a také nalézali ve střední Evropě jiné partnery. Především v Maďarsku a v Polsku.

Chci připomenout, že současná vláda a prezident jen pokračují v politice, kterou jsem zahájil v polovině roku 2005 a která znamenala především prohlubování jak politických, tak ekonomických vztahů mezi ČR a Čínou. V polovině roku 2005 jsem v Pekingu na státní návštěvě jednal s nejvyššími čínskými představiteli. Tedy s předsedou komunistické strany a prezidentem ČLR i se svým tehdejším protějškem, předsedou čínské vlády, a dalšími představiteli čínské vlády. Otevřelo se tak pole pro další spolupráci, při které by byl využit potenciál ČR jako členské země EU se strategickou pozicí ve střední Evropě.

Počátkem prosince 2005 navštívil Prahu předseda vlády ČLR a byla podepsána řada vzájemně výhodných kontraktů a smluv a byly otevřeny dveře silnější hospodářské spolupráci.

Pravicové vlády se pak vydaly cestou „dalajlámismu“, jak se zdařile vyjádřil bývalý předseda jedné z pravicových vlád Nečas, a dělaly vše proto, aby vztahy s ČLR zkomplikovaly. M. Zeman a B. Sobotka se naštěstí vydali rozumnější cestou.

Problém je, že za sedm let už nám vlak s čínskými investicemi tak trošku ujel do jiných zemí Evropy. Krom jmenovaných zemí také třeba, a zejména, do Británie anebo do Řecka. Tedy do zemí, které si „dalajlámismem“ příliš nelámaly hlavu…