Federace dětských domovů na tuto informaci reagovala svým prohlášením

Federace dětských domovů v prohlášení zdůrazňuje plnění odborné a vzdělávací funkce ústavních zařízení, kterou pouze sociální péče a prevence nemůže nahradit, protože péče o ohrožené děti vyžaduje multidisciplinární přístup jak ze strany rezortu školství, tak zdravotnictví, sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra. „Kritika práce našich zařízení je neobjektivní. Vychází z průzkumů, kde chybí kontrolní vzorky. Institucionální výchova je důsledkem selhání všech forem pomoci ohroženým dětem ze strany OSPOD, rodiny, neziskových organizací a je nejkrajnějším řešením situace dítěte.“

Proč MPSV pod vedením sociální demokracie razí pravicovou perspektivu transformace systému?

Snaha převést dětské domovy do systému MPSV začala již v 90. letech za vlády ODS. K pokračování tohoto procesu podněcovala vždy periodická zpráva Výboru OSN pro dětská práva, který vždy a zásadně kritizuje ČR za vysoký počet dětí v ústavech. Mnozí odborníci však tuto kritiku vnímají jako neoprávněnou. Po znovu nastolení pravicové vlády Drábek od roku 2010 opět směřoval k změně systému péče o ohrožené děti postupnou likvidací kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let. Na základě strategie Šťastné dětství byla vytvořena řada neziskových organizací, které podporovaly tento proces a postupně dochází k redukci těchto zařízení.

Odborná sociálně vzdělávací péče pro ohrožené děti versus sociální útulky

Ačkoli se paní poradkyně Laurenčíková nechala slyšet, že rušení ústavů ministerstvo neplánuje, vedoucí odboru ochrany práv dětí paní Šlesingerová naopak prohlásila, že „V polovině evropských zemí kojenecké ústavy vůbec nejsou a jde to."  Celá záležitost tak podněcuje obavu, že jde o systémový krok k postupné likvidaci odborné ústavní péče v ČR.

Jakožto bývalý ministr práce a sociálních věcí znalý této problematiky nesouhlasím s tím, aby docházelo k omezení vzdělávací, pedagogicko-psychologické a socializační péče v dětských domovech. Tato ústavní péče má své opodstatnění právě, pokud bude poskytovat pomoc napříč resorty zdravotnictví, školství a sociálních věcí. Nedělejme z dětských domovů pouhé sociální útulky jako alibi pro jejich budoucí zrušení!Skutečně by měla budoucí náhradní péče být postavena výhradně na pěstounské péči? Kde vezmeme kvalifikované a ochotné profesionální pěstouny? Ačkoli to již dnešní legislativa umožňuje, pěstounů lavinově nepřibývá. A že v dětských domovech vyrůstají děti bez lásky? Systém pěstounské péče je přeci rovněž založen na tom, že se nesmí vytvořit citová vazba mezi pěstounem a dítětem, proto děti po určité době rodiny musí vyměnit! Tento princip zcela popírá snahu o poskytnutí dítěti stabilitu, zázemí a jistotu pro jeho plnohodnotný vývoj.

Ing. Zdeněk Škromach
místopředseda Senátu PČR