Jako bychom zapomněli nebo si nedovolili už vůbec zmiňovat naše postoje k národní suverenitě a sebeurčení. Ano, za léta vymývání mozků médii, umělci, učiteli a politiky už si nejsme jisti, jestli máme právo říci: Tato země je naše a nechceme tady nikoho dalšího. Sami máme málo! :- )
Já si myslím, že máme!
Nemyslím tím přirozenou migraci na základě rodinných nebo pracovních vztahů, která přináší opravdu obohacení. Myslím tím otevření země komukoli nebo dokonce nucené hromadnou stěhování národů.
Národy obsadili různé části země a je vidět že tam, kde žijí lidé v ideové shodě nebo jen lidé z jednoho národa, většinou nehrozí střety kultur, lidé se neuzavírají do komunit a no go zón a všichni se cítí jako celek.
Dnes mnozí tvrdí, že národní státy jsou přežitek.
Já myslím, že jsou naopak pokrokem.
Neb národní vědomí spojilo všechny lidi na daném území bez rozdílu náboženství, nebo politického postoje k tomu, aby bránili své zájmy a zájmy své země a budovali ji společně.
Ničím jiným toto nelze nahradit.
(Možná namítnete, že i Švýcarsko je složeno z národů a skvěle funguje, ovšem tam mají ty národy své kantony s vlastní samosprávou a dále pak se všichni cítí být Švýcary, velmi často ochotnými bojovat za svoji zem.  Necítí se Evropany nebo světoobčany).

Pokud budeme nuceni dělit se o rozhodování o zemi, kde nyní žijeme s někým jiným s odlišným názorem na život, budeme muset dělat kompromisy a budeme se uzavírat do skupin, které budou mít stejné postoje, jako malý národ již nikdy nenalezneme zemi, kde bychom mohli žít bez kompromisů a omezení.
Naši slovansští předkové sem přišli v 6. století, obsadili tuto zemi, jejich vnuci a pravnuci za ni po staletí bojovali a umírali ve válkách či ve vězení. Máme právo ji ztratit a nezachovat ji pro naše děti?
Řekneme jednou vnukům?: "Jo, byli doby, kdy jsme si mohli říkat, co chceme, aby holky nosili krátké sukně, nemuseli jsme bourat sochy a zamalovávat obrazy, mohli číst svobodně literaturu, mohli veřejně kritizovat jiné názory, nemuseli jsme se povinně modlit, mohli volit poslance do našeho parlamentu a nerozhodovali o nás v Bruselu, nevydírali  nás muslimští pohlaváři, měli jsme doma pušky a mohli jsme nosit pistole na sebeobranu".  Ale už je to pryč milé děti…

Můžeme my přijít do muslimské země a zkusit tam žít po svém a domáhat se svých nároků a práv?
Nemůžeme! Pokud půjde západní svět tedy dále v trendu šíření islámu, znamená to, že za čas už nebude odsud kam odejít.  
Můžeme přijít do nějaké africké země usadit se tam a zabrat tam pro sebe půdu? Asi tam dlouho žít nebudeme.
Na to je třeba myslet a svoji zemi si zachovat pro sebe!

Bere si Brusel stále více prostoru rozhodovat o nás a nařizovat našemu parlamentu a vládě? Ano!
Pokud to půjde dále, ztratíme možnost rozhodovat o sobě dle našich místních zvyků a specifik. Ukazuje se to na příkladu zbraní. U nás ozbrojení občané nečiní žádné potíže, na západě zřejmě rostoucím počtem muslimských spoluobčanů ano. Proto Brusel zakáže zbraně i nám? Co je to za nesmysl? 
Je třeba myslet a rozhodování o své zemi si zachovat pro sebe!

Kdo přichází do Evropy a z čeho těží, z Evropy jako kontinentu nebo z úsilí jejích obyvatel? 
Koho nám sem vlastně Brusel a Berlín stěhuje a proč jsme povinni pomáhat?
Je tady názor že, Evropané musí všem pomáhat, protože se mají dobře, musejí pomáhat zbytku světa.
Ale proč se Evropané mají dobře?
Je teorie, která vypadá věrohodně, že těžké životní podmínky, chladné a neúrodné klima Evropy donutilo její obyvatele k několika věcem:
- K přemýšlení a technickým inovacím
- K nutné kooperaci muže a ženy v rodině, což dalo základ rovnoprávnosti žen
- K zatvrzelosti a vlastnosti dotáhnout věci do konce
Tedy jen urputnost, důvtip a síla našich předků dostala Evropu a její hospodářství tam kam ji dostala.
Určitě bylo pro počáteční vývoj dobré, že ti co se málo snažili nebo co nebyli schopni plánovat, kooperovat či přemýšlet vymřeli a geneticky tak posílili výbavu místních obyvatel.
Toto začala postupně kazit průmyslová revoluce, která díky nadproduktu, který je možno přerozdělovat, umožňuje přežít i těm neschopným, nesnaživým a hloupým nebo psychicky slabým. Pro jedny nalezne místa při nějakých nedůležitých, ale potřebných činnostech a pro druhé například místa v neziskových a organizacích starajících se o jiné neschopné a nepřizpůsobivé.
Pak se děje to, že lidé živící celou společnost nebo starající se o její obranu, kteří byli dříve hlavním pilířem společnosti, jsou nyní ponižováni, zatracováni a co je nejhorší, ve volbách často přehlasováni idealisty, lenochy a hlupáky.

Kdo přichází do Evropy a z čeho těží, z Evropy jako kontinentu, nebo z úsilí jejích obyvatel?
Nemohu soudit, jaké procento kterých lidí je mezi imigranty.
Každopádně dle mne, nám nejsou pomocí, neb i ti, kteří jsou schopní, urputní, aktivní  a chytří by chtěli tlačit společnost jiným směrem, než místní schopní, urputní, aktivní a chytří a tím opět naředí jejich řady.
Ale posuďte sami.
Ve velkých městech díky naší civilizaci přežije každý, každý i neschopný člověk najde nějakou příležitost vydělat si byť jednorázově na obživu, přežije každý asociál, opilec, drogově závislý.
Nachází zde stále nové komunity lidí člověk, který byl pro podvody, přetvářku či nespolehlivost z jiných komunit vyloučen.
Může toto fungovat na venkově?
A teď pozor!
Pokud se podíváme na západ, kde se usazují muslimští imigranti či vůbec všichni příchozí z jihu světa?
Na venkově to není! Na venkově je nutno se vyrovnat s přírodou, štípáním dřeva, odmetáním sněhu, s neúrodou, s nemocemi dobytka, s dojížděním za prací, s prací v lese, v zemědělství v malovýrobě.
Na venkově je pro přežití často nutné se sžít s komunitou starousedlíků.
Ne, ne!
Usazují se ve městech, kde je možno využívat všech výdobytků naší civilizace.
Paradoxní je, že zároveň touto civilizací dokážou pohrdat.

Potřebujeme takové nové spoluobčany?