Tak nám Ministerstvo kultury vyškrtlo ze seznamu kulturních památek Červený domek v Kostelci na Hané, kde dlouhá léta žil Petr Bezruč. Vyhovělo tak podnětu ze strany Olomouckého kraje. Zajímavé.
Osobně jsem se setkal se čtyřmi důvody vyškrtnutí ze seznamu kulturních památek.
První byl, že se o v restitucích získanou památku desetiletí nikdo nestaral a pak již nebylo co chránit…
V druhém případě se jednalo se o most s původními gotickými prvky, které by mnozí památkáři rádi zachovali, ale kvůli protipovodňovým opatřením a ochraně obyvatelstva zkrátka zmizet musel.
Třetí případy bych shrnul jako ústupky developerům – všichni máme v paměti osud rohového domu na Václavském náměstí.
Ke čtvrtým případům bych zařadil právě zmiňovaný domek Petra Bezruče. Jeden z nejpřekládanějších českých autorů, jehož verše byly přeloženy do více než 40 jazyků včetně čínštiny, japonštiny či korejštiny, je dle zdůvodnění Olomouckého kraje pouze přeceňovaným básníkem doby minulé.
Význam Petra Bezruče je ve skutečnosti nejen pro Slezsko, Ostravsko, ale i pro celou zemi obrovský. Dokázal ojediněle zachytit téma útlaku slezského lidu, živě promlouvá k lidem i po více než sto letech. Ovlivnil zejména regionální literaturu, od počátku 20. století až do současnosti, a jeho dílo mělo dopady i na další umělce, z hudební, výtvarné i další scény. Na jeho počest vznikl v roce jeho úmrtí (1958) dokonce literární festival „Bezručova Opava“, který funguje po řadě proměn dodnes a v roce 2015 měl příznačně již 58. ročník téma „o pravdě a lži“. Po Bezručovi jsou pojmenovány i ulice, školy, kulturní domy, divadlo.
Útok na Petra Bezruče je tak třeba chápat v kontextu podobných útoků, a to nejen na umělce. V poslední době jsme svědky třeba snah o likvidaci pomníků a dehonestaci odkazu Antonína Zápotockého, Jana Švermy a dalších.
Staví se lavičky Havla, ale bourají pomníky Bezruče. Staví se muzea a památníky Jana Palacha s pokřiveným odkazem „bojovníka proti komunismu“, ale pomník Zdeňkovi Adamcovi nebo Romanu Mášlovi, kteří se na protest proti současnému režimu a iráckému válečném utažení upálili v roce 2003 nepostaví nikdo…
A tak budeme škrtat památky na umělce a osobnosti, které se nám politicky nehodí, mlčet o umělcích, kteří tvořili a tvoří kriticky, pálit knihy, likvidovat pomníky a stavět nové. Nepřipomíná Vám to něco?
Když na tisíce Bezručů doráží opakovaně Bezmozci, může to vyvolat určitou Beznaděj. O to větší, pokud Bezmozci mozek i cíl svého snažení mají. Ale dvě věci by měly být jasné – odstranění domku Petra Bezruče nesmí vymazat jeho odkaz z myslí lidí. A nějakým pomníčkem či nápisem, pojmenováním všeho možného ani žádnou pompézní slavností se z králíčka král nikdy nestane.
