Je za tím vším manipulace s veřejným míněním? To probíhalo v hlavách asi mnoha lidem, když byl zveřejněn e-mail poradce premiéra Sobotky adresovaný Janu Hartlovi, která vede agenturu pro výzkum veřejného mínění STEM. Píše se v něm o nespokojenosti s jejich prací a zejména o dlouhodobé spolupráci a jejím přerušení pokud… Tato komunikace má však i svůj nepozorovaný a utajený rozměr. Jsou jím velké zakázky, které STEM (nebo jeho pobočky) dostává od státních institucí a ministerstev. Ministerstev, které „jejich“ partnerské politické strany vedou. Pokud se tedy někdo domnívá, že „přerušit spolupráci“, znamená nezadat si nějaký ten průzkum u STEMU za politickou stranu v rozsahu desítek, či stovek tisíc, pak chyba lávky. V podtextu této věci totiž může znít: „nedostanete zakázky za miliony a desítky milionů korun od ministerstev a státních institucí a firem, která vedeme!“
A tohle není jen nějaká spekulace. Již v roce 2011, jsem jako místopředseda Věcí veřejných, pro boj s korupcí, pracoval na kauze, která se toho tématu dotýká. Musel jsem tehdy postupovat jako aktivista a s dotazy, podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím, jsem se obracel na ministerstva. Tak jsme, například zjistil, že v roce 2009, za premiéra Topolánka z ODS, a hlavně za bývalého ministra na MMR Cyrila Svobody z KDU-ČSL, se společnosti STEM/MARK zadala zakázka na průzkum veřejného mínění z tohoto ministerstva v hodnotě bezmála 64 milionů. Za ministra Radko Martínka z ČSSD zase za skoro 10 milionů korun. To jsme stále jen na jednom ministerstvu podotýkám. Média to až na výjimky (http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/mistopredseda-vv-obvinil-agenturu-z-manipulace-mineni_207528.html), „taktně“ obešla, neboť s agenturou pro výzkum veřejného mínění nepracují aktivně jen politické strany, ale i média.
Možná by i dnes, někomu mělo stát za to, obeslat všechna ministerstva, pod ně spadající úřady. A zejména velké obchodní společnosti, kde má stát svou účast s dotazem, kolik „investují“ do průzkumů veřejného mínění. A nejen společnosti STEM. V době, kdy jsem krátce působil ve vysoké politice se proslýchalo, že jeden upravený procentní hlas v průzkumu veřejného mínění stojí cca dvě stě až tři sta tisíc. Při volební kampaní pak ještě víc. Já jsem v této kauze dotáhl věc k orgánům činným v trestním řízení. Popravdě ale, co je na tom nezákonného zadat si výzkum za desítky milionů, že? A jak chcete prokázat souvislost výzkumu veřejného mínění na MMR u společnosti STEM/MARK, s průzkumem veřejného mínění na preference politických stran u společnosti STEM, že?
Já zde uvádím většinou fakta, a tak by bylo dobré tento článek ukončit. Jako takové pomyslné PS však ještě dodávám pro mnohé spekulaci. Dokážete si představit ten „humbuk“ uvnitř Věcí veřejných, když jsem se do této kauzy pustil? Dodnes si pamatuji na lidi z této strany, které jsem si tímto krokem proti sobě obrátil, a na „přesvědčování“, že tento postup není „politicky taktický“.
Tomáš Jarolím
