Podobné indicie se okřikují coby „konspirační teorie“. To stigma se vypaluje i na čela „tisíců špičkových architektů, statických inženýrů, fyziků, expertů v oboru nanochemie a demolice, prvých očitých svědků, vojenských i civilních pilotů a rovněž bývalých vládních činitelů“, kteří Bushovu „pohádku o 11. září 2001“ znectili coby „odporující všem důkazům i zákonům fyziky“.

Stejná ostrakizace však stíhá i zdroje, demaskující „vládní konspirace“ před desítkami let. Například „Jamese W. Douglase, který zcela nezvratně prokázal, že atentát na prezidenta Johna F. Kennedyho nespáchal Oswald, nýbrž jeho vlastní paranoidně antikomunistický vojensko-promyslový komplex“.

Jak vyšetřovací „Komise 11. září, tak Warrenova komise byly jen zastíracím manévrem. Viceprezident Dick Cheney a neokonzervativci sponzorovali  ´nový Pearl Harbor´s cílem vojensky napadnout země Středního východu, co se nestaly vazaly Spojených států a Izraele a rozvíjely nezávislou zahraniční politiku. Jejich ´novým Pearl Harborem´ bylo 11. září.“  Právě to si však žádalo „krycí legendu o to víc ve chvíli, kdy na vyšetřování, které se nenechá zkorumpovat ani bombastickými sumami, trvaly rodiny pozůstalých“.

Warrenova komise dopadla navlas stejně. Už „jí nezbylo, než zamést pod koberec, že populárního amerického prezidenta, Johna F. Kennedyho,  zavraždili předseda výboru spojených štábů a tajná služba CIA, poněvadž byl podle paranoidních antikomunistů ´měkký ke komunismu´, a ohrožoval tak   bezpečnost Spojených států“. Za situace, kdy „byla studená v plném proudu, si Warrenova komise nemohla dovolit hnát americké vojenské a bezpečnostní služby k zodpovědnosti, aniž tím vůči nim otřese důvěrou veřejnosti“.

Kdokoli justičnímu švindlu s Oswaldem nahlédl pod pokličku, vidí tomu až do střev. „Byl to i případ generálního prokurátora Roberta Kennedyho, bratra JFK. Bobby Kennedy pravdu znal. Coby člen administrativy, metoucí ji pod koberec, s tím však nebyl s to udělat vůbec nic. Věděl ovšem i to, že stane-li se jednou prezidentem on sám, pohnat příslušné činitele bezpečnosti k odpovědnosti už dokáže. Vlastní bratr mu řekl, že jen co ho zvolí znovu,  ´rozmetá CIA na tisíc kusů´. Poté, co se Lyndon Johnson odepsal válkou ve Vietnamu, adeptem na příštího prezidenta Spojených států byl Bobby Kennedy.“

„Padl obětí atentátu onoho večera, kdy vyhrál demokratické primárky v Kalifornii. Obžalován byl Sirhan Sirhan. Stál hned proti Kennedymu. Měl osmirannou malorážnou pistoli, z níž střílel. Zasáhl Paula Shradea, stojícího hned vedle Kennedyho. Samotného Kennedyho však ne. Kennedy byl, podle lékařské zprávy i očitých svědků, zabit výstřely do zad a zezadu do hlavy. Před lety mi to potvrdil jeden prominentní novinář a filmový dokumentarista, stojící hned za Kennedym ve chvílí, kdy byl zastřelen. Řekl mi, že kulku, která Kennedyho zasáhla, slyšel na vlastní uši a viděl i to, co měla za následek.  Sepsal o tom vyčerpávající zprávu pro FBI, ta ho však, nehledě na jeho renomé, nikdy nekontaktovala.“

Šanci promluvit dostal Paul Shrade až „teď, minulou středu, po 48 letech“.  Při slyšení s ‚dnes už jednasedmdesátiletým Sirhanem Sirhanem“. Teprve tady tak mohl „předložit zcela nezvratné důkazy, že Roberta Kennedyho zastřelil někdo zezadu, a nikoli zepředu, kde stál Sirhan Sirhan. Výpověď Praula Shradea je k dispozici na http://www.informationclearinghouse.info/article44184.htm.“

Média, provozující „presstituci“, jistě vyrukují s tím, že Paul Shrade, zasažený tehdy sám, šíří „konspirační teorie“. Ta nálepka ovšem stihne každého, kdo „na základě neotřesitelných důkazů konfrontuje vládu, svalující vlastní zločiny na nevinnou třetí stranu. CIA v době atentátu na Roberta Kennedyho experimentovala s ´myšlenkovou kontrolou´. Sirhan Sirhan patřil podle expertů k těm, kdo pod ´myšlenkovou kontrolu´ CIA spadal. To by bylo i vysvětlením, proč si Sirhan Sirhan incident nepamatuje.“

„Předseda spojeného štábu náčelníků štábů Lyman Lemnitzer se vůči prezidentu Johnu F. Kennedymu dopouštěl hrubého porušení subordinace. Při jednáních v Bílém domě dával prezidentovi najevo, že jím opovrhuje. Když Lemnitzer přinesl Kennedymu Projekt Northwoods, plánující střílet americké občany na amerických ulicích a na obloze vyhazovat americké letouny do vzduchu, svést to pak na Castra a dát tím zelenou invazi Spojených států a ´změně režimu´, jak zní oblíbený pojem Bushova režimu, na Kubě, prezident Kennedy Lemnitzera odvolal a poslal velet jednotkám NATO v Evropě.“

„Kennedy ovšem neměl tušení o Operaci Gladio, realizované v Evropě NATO a CIA. S cílem zlomit politický vliv komunistů, především v Itálii, na ně sváděla bombové atentáty na civilisty po nádražích. Právě to, jak se Kennedy Lemnitzera zbavil, však Lemnitzera postavilo danému programu do čela a umožnilo mu zbavit se i samotného Johna Kennedyho (viz http://www.informationclearinghouse.info/article44208.htm).“