Třeba o jejich původu či složení. Nebo o určité úrovni kvality. V České republice jsme se dostali do extrému, kdy velké množství různých značení spotřebitele spíše mate a naopak orientaci v nabídce potravin ztěžuje.
K dosavadní houšti všelijakých symbolů, log a nápisů nově přibylo označení cechovní normy. Vypadá jako kulatá česká vlajka s nápisem "Vyrobeno podle české cechovní normy" a jejím správcem je Potravinářská komora ČR. Má sloužit jako záruka kvality, že si např. výrobce nesnižuje náklady chemickými náhražkami nebo že výrobek obsahuje určité minimální množství přírodních surovin.
Snahu takto podpořit kvalitní české výrobky vítám. Ale ruku na srdce, vyzná se v tom běžný spotřebitel? Bude registrovat odlišnosti od podobných značek Klasa, Regionální potravina, Zdravá potravina, Vím, co jím a dalších? Obávám se, že se do těchto značek už investovaly stamiliony korun daňových poplatníků a vytváří se stále větší zmatek. Nestálo by za to, aby se Ministerstvo zemědělství s Potravinářskou komorou dohodlo na zjednodušení? Určitě bychom ušetřili a spotřebitel by se v označení konečně vyznal.
A nejedná se jen o výdaje pro veřejné rozpočty, ale také pro výrobce potravin. Ti velcí na to samozřejmě mají. Ale malí a drobní zemědělci a výrobci, či rodinné farmy musí obracet každou korunu. Když se podíváme do ceníku pro cechovní normy, vidíme, že nejde o zanedbatelné částky. Třeba malý uzenář, který by chtěl normu použít pro deset svých výrobků, musí uhradit každý rok 9 000 Kč za užívání značky. Nehledě na náklady na prokazování, že technologický postup výroby odpovídá normě. Malé výrobce to tedy může odrazovat a svým způsobem diskriminovat.
Herbert Pavera, poslanec TOP 09