Nejsem žádný expert pro zpravodajské služby, ale vzhledem k situaci, která u nás nyní panuje po okolnostech návratu pětice Čechů unesených v Libanonu, tak i okolnostech propuštění unesených občanek ČR a v souvislosti s permanentními hrozbami teroristických útoků, jsem se snažil vypátrat, jak to tedy s našimi českými zpravodajskými službami vypadá.
V České republice existují dvě zpravodajské služby pro vnitřek státu tzv. kontrarozvědka (civilní a vojenská) a dvě zpravodajské služby, které působí pro venek tzv. rozvědka (vojenská a civilní). Pokud jde o legislativní zřízení vojenské zpravodajství, tak tuto službu upravuje zákon č. 289/2005 o Vojenském zpravodajství, který sdružuje obě služby rozvědku i kontrarozvědku. V tomto zákoně jsou upravena zejména oprávnění a prostředky, jež tato služba využívá. Zákon č. 154/1994 o Bezpečnostní informační službě tuto službu nejen zřizuje, ale podobně jako Vojenské zpravodajství upravuje zákonný postup a prostředky k získávání informací. V tomto zákoně je upravena pouze civilní kontrarozvědka. Civilní rozvědka má zvláštní postavení. Působnost civilní rozvědky je upravena zákonem č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Řídí se právními předpisy České republiky, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, usneseními vlády, zvláštními řídícími akty ministra vnitra a vnitřními předpisy. Zaměstnanci úřadu se řídí rovněž etickým kodexem. Podle § 51 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, je samostatnou organizační složkou státu. Vnitřní organizaci a činnost úřadu upravuje statut, který schvaluje vláda České republiky. Úkoly, které dostává, jsou nám ukládány v mezích působnosti vládou a prezidentem. Děje se tak prostřednictvím ministra vnitra. Informace jsou předávány prezidentovi a vládě rovněž prostřednictvím ministra. Pouze v případech, které nesnesou odkladu, jsou předávány s jeho vědomím bezprostředně. Nejen civilní rozvědka se řídí zákonem č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ale i VOZ a BIS. Jak je uvedeno v jejich zákonech: Postavení a působnost Vojenského zpravodajství i Bezpečnostní informační služby a jeho spolupráci s ostatními zpravodajskými službami České republiky upravuje zvláštní právní předpis a tím je uvedený zákon. Tento zákon upravuje zejména postavení, působnost, koordinaci, spolupráci a kontrolu zpravodajských služeb České republiky (dále jen "zpravodajské služby"), ukládání úkolů zpravodajským službám, podávání zpráv těmito službami a poskytování informací zpravodajským službám. V České republice působí tyto zpravodajské služby: Bezpečnostní informační služba, jejíž příjmy a výdaje tvoří samostatnou kapitolu státního rozpočtu, Úřad pro zahraniční styky a informace, jehož rozpočet je součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra, Vojenské zpravodajství jako součást Ministerstva obrany. V čele zpravodajských služeb stojí ředitelé. Ředitele Bezpečnostní informační služby jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, vláda. Z výkonu své funkce je ředitel Bezpečnostní informační služby odpovědný vládě, která ho též odvolává. Ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace jmenuje a odvolává ministr vnitra se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace odpovědný ministru vnitra. Ředitele Vojenského zpravodajství jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, ministr obrany se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel Vojenského zpravodajství odpovědný ministru obrany, který ho též se souhlasem vlády odvolává.
A teď to nejdůležitější. Zákon se zabývá působností uvedených zpravodajských služeb. Bezpečnostní informační služba zabezpečuje informace o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, o zpravodajských službách cizí moci, o činnostech ohrožujících státní a služební tajemství, o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky, týkající se organizovaného zločinu a terorismu. Úřad pro zahraniční styky a informace zabezpečuje informace mající původ v zahraničí, důležité pro bezpečnost a ochranu zahraničně politických a ekonomických zájmů České republiky. Vojenské zpravodajství zabezpečuje informace mající původ v zahraničí, důležité pro obranu a bezpečnost České republiky, o zpravodajských službách cizí moci v oblasti obrany, o záměrech a činnostech namířených proti zabezpečování obrany České republiky, o záměrech a činnostech ohrožujících utajované skutečnosti v oblasti obrany České republiky. Všechny zpravodajské služby plní další úkoly, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.
Vnitřní organizace zpravodajských služeb upravují statuty Odpovědnost za činnost zpravodajských služeb a jejich koordinaci odpovídá vláda. Zpravodajské služby podávají prezidentu republiky a vládě jednou za rok a kdykoliv o to požádají zprávy o své činnosti. Zpravodajské služby předávají prezidentu republiky, předsedovi vlády a příslušným členům vlády v případech zjištění, která nesnesou odkladu, informace bezprostředně. Zpravodajské služby předávají státním orgánům a policejním orgánům informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich působnosti; to neplatí, jestliže by poskytnutí ohrozilo důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou. Vláda a prezident republiky ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády. Zpravodajské služby navzájem spolupracují na základě dohod uzavíraných se souhlasem vlády.
Selhala tedy důležitá koordinace zpravodajských služeb vycházející ze zákona jako povinnost? Bezpečnostní rada státu, která o situaci jednala, se ukázala zcela nedůvěryhodnou tragickým a nevyšetřeným únikem přísně tajných a citlivých informací. Bezpečnost našich občanů a veřejného zájmu České republiky je ve velkém ohrožení. Je zapotřebí požadovat konkrétní odpovědnost z nejvyšších ústavních míst. KSČM ve svém stanovisku požaduje nejen rezignaci ministra obrany, ale i demisi předsedy vlády ČR, který nese odpovědnost nejen za koordinaci speciálních služeb.
Posledním postřehem se mi jeví držení prověrek na různé stupně utajovaných skutečností, sloužící k oprávnění se s těmito informacemi seznamovat. Shora uvedené informace měly určitě nějaký statut utajení. Všichni ti, co se s nimi mohli seznámit, museli mít v držení odpovídající stupeň prověrky s tím, že musí vědět, jak mají s těmito informacemi zacházet. Není to divné, že se nikdo nezabýval možností odebrání prověrky za úniky informací? Jistě vláda i prezident úkolují v dnešní době zpravodajské služby nejhlavnějším úkolem a tím jest - „DETEKCE TERORISTICKÝCH HROZEB“
