Článek v Lidových novinách někteří příznivci norského systému včetně ministryně Marksové prezentovali jako „objektivní“ stanovisko z Norska. Přitom má k objektivitě a vyváženosti na hony daleko. Na jedné straně se nás sice snaží přesvědčit, že s Barnevernetem je vše v pořádku, ale zároveň dodávají, že i když problémy s Barnevernetem jsou, tak česká sociálka je má taktéž. Argument á la „všichni děláte něco špatně.“
Pro začátek bych rád řekl, že hlavní problém jejich argumentace spočívá v tom, že vybírají jen fakta, která se jim hodí do krámu a je zde očividná snaha je interpretovat za každou cenu tak, aby odpovídala jejich vidění světa. Prostě v Barnevernetu jsou všichni spasitelé a vy hloupí Češi, odkud jsme my intelektuálně zdatnější utekli, jste úplně mimo.
Lži o statistikách
Riziko odebrání v Norsku sice nemusí být veliké, problém však spočívá v jedné věci, která je dána průměrně lepší životní úrovní v obou zemích. Čísla nám totiž nemusí říci úplně vše. Průměrně příznivější životní podmínky v Norsku znamenají též menší riziko problémů v rodině. A méně problémů v rodině by logicky mělo znamenat i menší riziko odebrání. Jak ale správně připomíná v jednom svých článků v Norsku žijící český novinář Andrej Ruščák, tak „v Norsku není (na rozdíl od Česka) romská menšina v otřesných sociálních podmínkách, která čítá cca 3 % populace, a nenajdeme zde regiony typu českého pohraničí, které jsou sociální patologií vyloženě samy o sobě.“
Článek hovoří velmi zavádějícím způsobem o 0,8 % norských ODEBRANÝCH a 0,9 % českých dětí v náhradní péči a vydává obě kategorie za totožné, přestože nejsou. Proč se v článku ztratila informace, že „české“ číslo zahrnuje i odložené děti u kterých je souhlas s odebráním jejích rodičů? Aby ta statistika byla poctivá, musela by srovnávat, kolik dětí je v ČR a v Norsku odebráno PROTI VŮLI jejich rodičů. Avšak to dotyčné „zapomněly“ zmínit.
Snůška zavádějících informací
Pojďme ale dále. Mají-li něco potvrzeno od „široké komunity,“ že je vše v pořádku, je to sice pěkné, ale to zdaleka neznamená, že tomu tak opravdu je. Taktéž citují v případě Bodnariových „advokáta norské policie“ v článku, kde se tvrdí, že rodičům má údajně hrozit šest let. Ve skutečnosti jim hrozí šest měsíců. Obvinění neznamená, že se inkriminovaného jednání dopustili a validita informací článku mi přijde velmi sporná. Už proto, že zmíněný článek je dosti strohý. I Michalákovým údajně hrozil pobyt ve vězení, ale jen do doby, než policie obvinění proti nim vyvrátila.
Čekal bych podrobnější popis a reakci, když jde o věc, kde je poškozena mezinárodní pověst Norska. Kdyby mělo podobný problém Česko či jiná země, nereferovala by o tom místní média informacemi o rozsahu několika vět, ale mnohem obšírněji. Navíc nediskriminace letniční církve jako celku, kterou se ohánějí, nemusí znamenat, že by problémy neměli její jednotliví členové. Měli.
Rumunský poslanec Mircea Dolha po prohlídce jejich bydliště a rozhovorech s představiteli místní komunity, kteří je znali, došel k závěru, že vše nasvědčují tomu, že rodiče Bodnariovi by neublížili mouše, natož pak vlastním dětem.
Nové případy se dostávají na povrch
Názory v Norsku žijících matek jsou zcela v rozporu se současným vývojem v Norsku a současným trendem. Jejich styl argumentace snažící se bagatelizovat problémy Barnevernetu mi připomíná lidi, kteří popírali přítomnost ruských vojáků v nedávných bojích na východní Ukrajině. I pro ně nebyl žádný důkaz natolik pádný, aby je přiměl k revizi dřívějších postojů.
Stručně řečeno, obhajují zcela neobhajitelné. Norsko v podstatě samo nepřímo přiznalo, že věci nejsou úplně v pořádku, když chce podle nařízení při zohledňovat dětí cizinců a má v úmyslu konečně podepsat Haagskou úmluvu o ochraně dětí z roku 1996. Ptám se, proč až teď, když Norsku začíná téci do bot?
Postupně vyplouvají na povrch další nepříjemné skutečnosti. Např. rezignace ředitelky a pracovnic Barnevernetu v Tromsø po tom, hloubková kontrola jejich úřadu zjistila v řadě případů velké množství nesrovnalostí. Za zmínku stojí, že v tomto regionu žije mj. rodina Nan, které byla taktéž za velmi podivných okolností odebrána dcera. Bylo také vydáno nařízení o prošetření poměrů v Sandnes. Velmi podezřele zde působí zjištění, že počet „oznámení o znepokojení“ vzrostl mezi lety 2007-2013 o 110 %.
A ještě nakonec, před několika dny se dostal na veřejnost případ odebrání dvou dcer v norském Andebu, o kterém se referovalo i v norských veřejnoprávních médiích. Důvodem mělo být mj. obvinění z domácího násilí, které ale bylo později staženo.
Mladší holčička byla tehdy čtrnáct dní stará. Jistý psycholog na krajské radě prohlásil, že „mladší dítě mohlo (před narozením?) doznat újmy, když se rodiče hádali během těhotenství.“ Ano, i takovým dohadům byla přisuzována relevance. Soud byl ale naštěstí toho názoru, že Barnevernet reagoval nepřiměřeně a dítě se teď může vrátit zpět. Mladší dítě ale zatím zůstává v pěstounském domově, a to i přes stažení obvinění.
Mimochodem, Barnevernet v Andebu byl v minulosti silně kritizován za případ utýraného malého chlapce, jehož utrpení si nikdo z norské sociálky nevšímal a osmiletý chlapec zemřel v důsledku domácího násilí. A právě tento případ měl začít sklon Barnevernetu odebírat děti bez většího rozmyšlení, tj. rychleji jednat, než pořádně myslet. Zkrátka, z jednoho extrému do druhého. Obě krajnosti představují zaručenou cestu do pekel.
Problém článku, s nímž polemizuji, je v tom, že vyskytnou-li se takové případy svědčící v neprospěch Barnevernetu, budou je autorky vždy popírat, ospravedlňovat, zlehčovat či relativizovat tím, že podobné (a horší) problémy jsou i v Česku. Řada případů Barnevernetu má mezinárodní přesah, jelikož se jedná o občany jiných států, takže se nejedná jen o vnitřní záležitost Norska.
Problémy začínají nyní vyplouvat na povrch ze všech stran. Na skutečnost, že vše zjevně není úplně v pořádku, nyní upozorňují místní zelení. Výbor pro práva dítěte OSN již několik let kritizuje Norsko za to, že nedostatečně zohledňuje biologické vazby. Věřím, že problém si začnou více uvědomovat i další lidé napříč politickým spektrem, a to nejen v Norsku.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Pozn. Předně chci říci, že jsem od neděle opakovaně žádal redakci Lidových novin, aby vydala můj komentář. Neúspěšně.