Den vzdělanosti, 7. duben, odkazuje k roku 1348, kdy Karel IV. vydal zakládací listinu Karlovy univerzity, první ve střední Evropě. Praha se tak stala významným centrem vzdělání v tomto geopolitickém prostoru. S Karlovou univerzitou je na počátku 15. století také spojeno jméno Jana Husa, významného myslitele, reformátora a učitele, jehož učení, život i dílo významně ovlivnily dějiny. Jdeme-li historií dál, pak můžeme být hrdí na dalšího našeho krajana, ovlivňujícího systém vzdělávání v celé Evropě, Jana Ámose Komenského, učitele národů. K této triádě pak musíme přidat obrozence i T.G. Masaryka, který byl považován nejen za velkého Evropana, ale za myslitele světového formátu.
Ve světle současných srovnání OECD a propadu studijních výsledků našich studentů se vysloveně vnucuje věta, že tímto výčtem, ukončeným v čase první republiky, končí to, na co bychom měli být jako Češi hrdí. Bylo by to ale laciné a nebyla by to pravda. Stačí připomenout nejen jména českých vědců, ale hovoříme-li o vzdělanosti tak filosofů a vzdělanců jako jsou prof. Erazim Kohák, Jařab, Mezihorák, Hron, z žen poté prof. Syková, Hronová, Illnerová a mnohé další nejen z Učené společnosti nebo společnosti Česká hlava. Ti všichni nejen že rozšiřují naše poznání, ale jako významné a i v zahraničí uznávané osobnosti nás řadí mezi civilizované země.Vzdělanci to ale v Českých zemích neměli nikdy lehké. Jana Husa upálili, Komenského vyhnali. Pro současnou mediokracii jsou učenci nezajímaví, zato dělá hrdiny z překupníků drog a ikony z nejrůznějších hvězd a hvězdiček. Idolem není světoznámý výzkumník ani filosof, který svou celoživotní prací řeší závažné problémy lidstva a přispívá tak k vyšší kvalitě života lidí. Snem a idolem je fotbalista či hokejista, který vydělává v násobcích víc, než všichni čeští univerzitní profesoři i s celým parlamentem dohromady.
Není divu, že procento mladých lidí, stojících o vzdělání pro vědění samotné, není příliš velké. Tomu také odpovídají výsledky mezinárodních srovnání, kdy čeští studenti nejen že už delší dobu nerozumí psanému textu, ale ztratili i schopnost být dobří v matematice a technických oborech, v kterých ještě donedávna vynikali. Nejde jen o srovnání. Tyto výsledky nám říkají, že až tato generace dospěje a ta současná produktivní odejde do důchodu, ztratí Česká republika asi poslední konkurenční výhodu, kterou máme. Tou je vysoce kvalifikovaná, kreativní a vysoce motivovaná pracovní síla.
Den vzdělanosti nám připomíná, že vzdělanost byla vždy součástí naší národní identity a nechceme-li se jako národ propadnout o sto let zpátky a rozpustit se jako kostka cukru v globální pokleslé komerční kultuře, pak je to vzdělanost, o kterou musíme usilovat především. Je to také vzdělanost a její odpovídající rozvoj, co by mělo být jednou z hlavních priorit každé rozumné vlády.
Alena Gajdůšková, místopředsedkyně Senátu PČR
