Dlouhodobě se snažím o zpřísnění trestních sazeb pro mladistvé vrahy, neboť historicky neměnnou trestní sazbu pro výjimečné trestní opatření v trvání 5 – 10 let považuji za nedostatečnou. V rozhlasovém rozhovoru (www.miroslavantl.cz/media/586-cesky-rozhlas-plus-duel-na-tema-jak-trestat-detske-vrahy) mj. zmiňuji i přísnější trestní sazbu pro mladistvé u sousedů ve Slovenské republice, kde je rozpětí 7 – 15 let (viz ustanovení § 117 odst. 3 zák. č. 300/2005 Zbierky zákonov SR, trestný zákoník).
Pokud jde o snižování věkové hranice trestní odpovědnosti, o tom se debatuje mezi odborníky, státními zástupci a soudci dlouhodobě. Zákonodárci o tom diskutovali zejména v letech 2008 – 2009, kdy jsme projednávali rekodifikaci trestního zákoníku. Nakonec jsme se s experty na tuto oblast shodli na tom, že samotné snížení věkové hranice trestní odpovědnosti není „samospasitelné“ – a navíc by se musely změnit desítky zákonů navazujících. A další zásadní otázkou zůstává, zda by postačovalo snížení věkové hranice na 14 let.
Dovolím si připomenout mediálně známý případ třináctiletého pachatele, který v roce 2004 na Nový rok mezi Kmetiněvsí a Hospozínem nedaleko Velvar zavraždil, a poté i sexuálně zneužil, svoji stejně starou spolužačku. Znalecké posudky tehdy potvrdily u pachatele rozsáhlou duševní a sexuální poruchu a bylo prokázáno, že si nezletilý zločinec vraždu do posledního detailu naplánoval. Po šesti letech (v roce 2010) byl devatenáctiletý vrah propuštěn z ústavu na svobodu (viz tzv. Kmetiněvská výzva aj.). I já jsem se ve své praxi konkrétně setkal i s vrahy ještě mladšími, tj. 12 – 13 let. Takže na jakou věkovou hranici snížit trestní odpovědnost? Mně se líbí právní úprava ve Spojeném království, kde je tzv. relativní odpovědnost pojímána jinak než u nás. To znamená posuzovat, zda ve svém věku dítě mohlo rozpoznat, že se nesmí krást, loupit, vraždit, znásilňovat atd. To by mělo vědět od svých rodičů, eventuálně nejpozději při nástupu do povinné školní docházky. Ale kontinentální Evropa má úpravu podobnou jako ČR, někde ještě „benevolentnější“.
O tom je však popsána spousta stránek v různých výzkumech, pojednáních i v diplomových a bakalářských pracích, když před několika lety bylo toto téma „hitem č. 1“. Mně osobně případné snížení věkové hranice trestní odpovědnosti vůbec není proti mysli – a jsem přesvědčen, že je legislativně zvládneme. „Na tahu“ je však stále ministerstvo spravedlnosti, které je gestorem této problematiky.
Byť ve vysílání nebylo moc času, odkazuji na náš duel s panem doktorem Klimešem, psychologem, s nímž máme v podstatě stejný názor, včetně toho, že je resocializační působení v českých věznicích soudy přeceňováno – a v podstatě jde o „čištění kriminálů“ od přebytku vězňů. Ale to také říkám dlouhodobě.
