Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, můj vzácný kolega, předseda ODS byl do té míry podrobný, že mi usnadnil situaci a mohu svůj projev významně zkrátit.
Chtěl bych v rámci něj pouze upozornit na to, že jsme byli prozíraví, když jsme na začátku této schůze ještě před schválením programu přece jenom se snažili paní předsedající vysvětlit, že by ten předkladatel měl říct, k čemu je ta schůze svolána. Protože kdyby nám to umožnila, tak jsme si mohli ušetřit dvě hodiny tlachání pana ministra financí o tom, co všechno se tady událo nebo neudálo, co všechno dělaly jeho děti a jeho psi a jeho čápi a všechno to, co skutečně nesouvisí s touto schůzí.
Já jediné, co jsem pochopil, je, že za vše může zlá opozice a Bakalova média nebo Soukupova média, což pana ministra chci utěšit, že jistě zase jeho média a jeho propagandisté, ať už se jmenují Léko, Kamberský nebo Plesl, to zítra zase uvedou na pravou míru, neb jsou za to placeni. Ale já bych se velmi rád vrátil k tomu, k čemu tato schůze byla svolána.
Ta nebyla svolána k tomu, abychom pana ministra, jak jsem dnes slyšel ráno v novinách a v televizi, (důrazně:) grilovali. To vážně nemáme v úmyslu. On upřímně řečeno se svými vyjádřeními v minulém týdnu ugriloval sám a dnes k tomu výraznou měrou ještě přispěl. Dokonce se ho nechceme ani na nic ptát. Přiznám se, že mně je úplně jedno, jestli ty anonymní akcie vlastnily jeho děti nebo jeho právník nebo jeho klisna, kterou koupil v Rakousku. Mně je to vážně fuk.
To důležité, bez ohledu na to, kdo ty anonymní akcie vlastnil, je ten fakt, který koneckonců nepopírá ani pan ministr, že tady byl nějaký velký podnikatel a vedle byly peníze určené pro malé podnikatele. A ten velký podnikatel na ty peníze pro ty malé podnikatele koukal (procítěně:) a slintal a měl na ně strašnou chuť. (Ohlas v sále.)
Tak prostě udělal tu operaci majetkovou, aby to už nebylo eseróčko, aby to byla akciovka s těmi anonymními akciemi, a prostě ten majitel té velké cukrárny šel pro ty kremrole do té cukrárny, protože nemohl odolat.
A teď je docela dobře možné, že to je právně v pořádku. Já znovu zdůrazňuji, že Poslanecká sněmovna tady není od toho, aby suplovala roli Policie České republiky nebo aby suplovala roli OLAFu. Zda to byl či nebyl trestný čin, zda s pokutou a s ostudou bude muset Česká republika za pana velkopodnikatele Babiše ty peníze vrátit, to rozhodnou jiné instituce, než Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. A já varuji před tím, abychom se do toho pouštěli. Já tady nechci klást panu ministrovi žádné otázky, poslouchat jeho výmysly a snažit se mu ty výmysly vyvracet. Od toho jsou tady jiní.
Tady je prostě situace, kdy Poslanecká sněmovna, a proto jsme tu schůzi svolali, není od toho, aby suplovala roli Policie České republiky, ani OLAFu, ani soudu. V tom má pan premiér jasnou pravdu. Politici tady nejsou od toho, aby suplovali roli těchto institucí. Ale Poslanecká sněmovna musí zaujmout naprosto jednoznačné stanovisko, a to je stanovisko k reputačnímu riziku, kterému teď Česká republika čelí v rámci celé Evropy.
Kontrolní otázka, kolegyně a kolegové, kolik si myslíte, že je zemí z evropské osmadvacítky, jejichž supervizor evropských dotací je podezřelý a vyšetřován z dotačního podvodu? Já jsem si tu pečlivou rešerši udělal. Jedna jediná, Česká republika.
Supervizor evropských dotací, ministr financí, ministr odpovědný za auditní orgán České republiky, auditní orgán není nezávislý, jak před chvílí někde povídal pan ministr Dienstbier do médií, auditní orgán je organizačně zařazen jako odbor ministerstva financí. Přečteme-li si organizační řád Ministerstva financí, tak zjistíme, že ten odbor není nezávislý. Přečteme-li si jmenovací pravomoci, kdo toho ředitele odboru jmenuje, tak zjistíme, že ten odbor není nezávislý, ten odbor má číslo 52.
Nevím, podle jakých kritérií byl vybírán jeho ředitel. Faktem je, že se jmenuje Bureš. (Potlesk zprava.) Takže odbor 52, auditní orgán, s panem ředitelem Stanislavem Bureše je ten supervizor všech evropských dotací všech devíti programů z Evropské unie. Do konce roku 2012 jsme měli přenesenou působnost, kdy Ministerstvo financí mělo pouze auditní orgán, a ve všech ostatních operačních programech výkonní auditoři podléhali správcům programů. Od 1. 1. 2013 na diktát Evropské unie, jinak to nešlo prosadit, máme ten audit centralizovaný, je pod Ministerstvem financí a odpovídá za něj ministr financí.
A teď si představte, milé kolegyně, milí kolegové, že vůči celé Evropské unii, vůči celé osmadvacítce, vůči Evropské komisi Česká republika má tohohle supervizora, tohohle superkontrolora člověka, který je podezřelý z dotačního podvodu a důvodně vyšetřován evropským úřadem OLAF z dotačního podvodu. A znova kladu kontrolní otázku. Kolik si myslíte, že takových zemí v Evropské unii je? Já teď nesoudím, protože to rozhodnutí musí udělat OLAF. To rozhodnutí musí udělat Policie České republiky, která to buď předá, nebo nepředá, pak soud, který to odsoudí, nebo neodsoudí. Ale to jsou léta! Všichni víme, že to jsou léta. A celá ta léta bude pan předseda vlády Sobotka, pan ministr zahraničí Dienstbier (!) a paní ministryně Šlechtová chodit do evropských orgánů a říkat: Náš supervizor, náš supervizor a náš superauditor je tedy podezřelý z dotačního podvodu. Ale my to myslíme poctivě a upřímně, soudruzi.
A tohle je ta jediná věc, ke které mu podle našeho názoru Poslanecká sněmovna musí zaujmout politické stanovisko. Ne úřední. Ne právní. Nemůžeme suplovat roli orgánů činných v trestním řízení ani soudů. Ale musíme dát jasné politické stanovisko. Je či není únosné pro Českou republiku, aby její supervizor evropských dotací byl podezřelý, důvodně podezřelý z dotačního podvodu? Je, nebo není to únosné? Na tu otázku si musíme odpovědět sami.
Kdyby ministr podléhal zákonu o státním zaměstnanci, tak je to velmi prosté. Prostě každý ministr by toho státního zaměstnance podle nového služebního zákona postavil mimo službu a až by to bylo jasné mimo jakoukoli pochybnost, tak by ho buď vykopl, nebo ho do té služby vrátil. Na ministry se nic takového nevztahuje. Na ministry se vztahuje politická odpovědnost předsedy vlády. A předseda vlády se musí této Sněmovně podívat do očí a předseda vlády se musí podívat do očí všem 27 evropským partnerům a předsedovi Evropské komise a předsedovi kontrolního výboru Evropského parlamentu a říct: Je to únosné, že můj supervizor evropských dotací je podezřelý z dotačního podvodu. Anebo uznat, že to fakt jako únosné není, a udělat pro to nějaké opatření, které těžko může udělat někdo jiný než předseda vlády.
My jsme svolali mimořádnou schůzi ne proto, abychom si prosadili nějaké konkrétní jasné řešení. Si myslíme, že nám nepřísluší. My jenom cítíme povinnost ochránit Českou republiku od té gigantické ostudy, protože se domníváme, že předseda vlády nemá říkat svým evropským partnerům, že to je únosné. Myslíme si, že takovou otázku vůbec nemá dostat. A proto - myslím si, že je to fér před tím, než bude schůze zahájena - vám chci říct, že načtu velmi jednoduché, myslím si velmi neagresivní usnesení k diskusi, kdy po konzultaci s lídry ostatních klubů, se kterými jsme schůzi svolali, navrhl Sněmovně, aby požádala předsedu vlády, aby učinil opatření, v jehož důsledku osoba podezřelá z dotačního podvodu nebude odpovědná za auditní orgán České republiky. Nic víc, nic míň.
Myslím si, že osoba podezřelá z dotačního podvodu z definice nesmí (s důrazem) být odpovědná za auditní orgány České republiky. A upřímně řečeno ještě před dvěma lety kdybychom se kohokoli zeptali, jestli si tuhle situaci umíte představit, tak byste se všichni rozesmáli. Nepředstavitelné, že za Českou republiku by za auditní orgán odpovídala osoba podezřelá z dotačního podvodu! Nicméně teď to tak trochu představitelné je za předpokladu, že to opatření učiní, či neučiní pan premiér. A myslím si, že Poslanecká sněmovna je tu od toho, aby toto politické stanovisko zaujala. Ne vyšetřování. Ne rozhodování. Já nemám sebemenší důvod říkat, že pan ministr Babiš je podvodník. Já se vám přiznám mezi čtyřma očima, že si to myslím. Ale nemůžu to tvrdit.
Ale mohu tvrdit, mohu tvrdit, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky má právo chtít, aby garantem evropských dotací byl kdokoliv - kdokoliv - jiný než osoba podezřelá z dotačního podvodu. To si myslím, že je minimum, které tato Poslanecká sněmovna po svém premiérovi může chtít, a já budu trvat na tom, aby to chtěla.
