Přece nechceme, aby bylo stavěno jenom na spisech StB, to snad proboha nechceme.

A pokud jde o ten druhý pozměňovací návrh milého pana kolegy Oberfalzera, tak ten bohužel podpořit nemohu. Nemohu ho podpořit, a to z toho důvodu, že totiž už jsem nepodpořila u Ústavního soudu ani v tomto ohledu paragraf, týkající se právě té kvalifikace do Rady ÚSTRu. Proč?

Víte, on je bývalý komunista, nejsou všichni stejní. Já jsem i ve svém disentu uvedla jméno Jána Mlynárika, takto disidenta, předtím ovšem bohužel komunisty. Ten napsal ještě jako disident článek do Svědectví. V tom článku popisuje to, jak byl ve vazbě, do které ho uvrhli, aniž by mu sdělili obvinění. Pak ho z ní zase pustili, aniž by ho kdokoli soudil a tak dál, atd.

A on říká: „Já jsem tam seděl a přemýšlel jsem, proč tu jsem. Věděl jsem, že tu nemůžu být pro nic, co si snad oni myslí, že bych mohl spáchat,“ nebo podobně. „Ale zároveň jsem si uvědomoval, že jsem asi něco ve své minulosti udělal špatně, takže jsem tu vazbu bral jako trest za svou nerozvážnou minulost, kdy jsem byl členem Komunistické strany.“

Tomuto člověku bylo jenom proto, že byl formálně kdysi komunista, upřeno, aby se vůbec přihlásil o možnost stát se členem Rady ÚSTRu. A to já považuji za strašlivou nespravedlnost. A nebo, vezměte si osobu Petra Pitharta, vašeho kolegy. Taky kdysi byl ve straně, ale potom, jak se choval po roce 1968 – a já říkám, je tu řada lidí, kteří si ve svém životě prošli už očistcem, a kteří se chovali mnohem statečněji než ti lidé, kteří nikdy v té straně nebyli, ale přitom se ve skutečnosti mohli mnohdy dopouštět mnohých zvěrstev. A proto já tvrdím – a tehdy jsem tvrdila, že ta formulace nároku na jakousi etickou podstatu toho, kdo se do takové komise má přihlásit, musí být formulována neutrálně, a ne tedy takto předsudečně. Protože skutečně lze napáchat veliké škody, které se dotknou jednotlivých a velmi slušných lidí.

Takže proto já tento pozměňovací návrh nepodpořím, děkuji.