Členové vlády, paní a pánové, vím, že budu diskutovat mírně mimo hlavní téma, protože je to téma následujícího zákona o politických stranách, ale kolega Vondráček mě k tomu přinutil.

Víte, platí vtip, že když je nějaký problém, tak se zřídí komise, která shání budovu. A my tady zřizujeme orgán, který má kontrolovat politické strany. Dovolím si ocitovat článek 5 Ústavy České republiky, a to celý:

"Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazení svých zájmů."

To je celý článek pět. Když to zjednoduším, tak celý ústavní systém České republiky je založen na svobodné soutěži politických stran, kterých v České republice máme 160 cca. Předseda kontrolního výboru, členové kontrolního výboru by řekli přesně, kolik měli ke kontrole výročních finančních zpráv. A samozřejmě, že tak jak tady říkal kolega Okamura, se dostáváme k tomu, že některé politické strany se stanou regionálními, některé začnou pracovat, vytvoří se z nich silná politická strana. A politický systém stojí na tom, že ta politická strana, která trvale pracuje, má právo na příspěvek ze státního rozpočtu, když dosáhne určitého procenta v tom volebním klání. 

A ty politické strany, které získají nad pět procent, mají účast v Parlamentu, v Poslanecké sněmovně. Samozřejmě diskuse tady byla o tom, jestli má být ten census těch pěti procent volebního výsledku, a samozřejmě že po té diskusi jsme dospěli k tomu, že ano, že rozdrobenost politické scény většinou nic nepřispěje a že svým způsobem při našem volebním systému, kdy jedna komora Parlamentu má princip poměrného zastoupení a druhá komora Parlamentu má princip většinový, to znamená jednomandátové volební obvody do Senátu, takže vlastně ta naše kombinace těch, kteří byli voliteli dříve prezidenta republiky, nyní jsou to dva různé sbory, různým způsobem voleni, se vyjadřují například k otázkám války a míru nebo k otázkám vyslání vojáků či přijetí vojáků na území České republiky, je právě ta kombinace, kdy občané mají relativně šanci se v zastupitelské demokracii nějakým způsobem podílet.

A co my děláme? My se snažíme politické strany zlikvidovat a jedním způsobem tak, že nadáváme na to, že jsou historické, že tady jsou tradiční, ať už jsou tradiční od vzniku Československa, to znamená od roku 1918, nebo od roku 1990 či 1992, a nahradit je něčím jiným. A dělá se to různým způsobem - takzvanou nepolitickou politikou, nebo nahrazením politických stran jakýmisi aktivisty, kteří nemají za sebou ani žádnou historii, a promiňte mi, nemají před sebou ani žádnou dlouhodobou odpovědnost, protože když se jim přestane chtít být v té politické straně, tak prostě přejdou někam jinam a buď se stanou politickými turisty, nebo v politice zaniknou. A teď vůbec nejde o to, jestli jsou nalevo, napravo, ve středu, jestli jsou konzervativní, liberální, radikální, levicoví, nebo umírnění. V tomto ohledu přece nejde o to.

Jde tedy o to, jakou odpovědnost vytváří ten hlavní článek Ústavy České republiky o tvorbě politického režimu, to znamená o ustavení ústavních institucí Parlamentu České republiky, z něho odvozené vlády České republiky a dříve i odvozeného prezidenta. My jsme si trošku polevili v tomto ohledu a náš ústavní systém založený skutečně na čisté parlamentní demokracii jsme posunuli přímou volbou prezidenta do jakéhosi meziprostoru a jsme svědky toho, že po tom slavném mainstreamovém uvádění v médiích hlavního proudu jsme se ocitli v situaci, kdy nevíme, co s tímto krokem uděláme do budoucna, jestli nám to neohrozí úplný ústavní základ.

A teď se dostáváme do debaty o tom, že tyto politické strany bude kontrolovat jakýsi úřad, který je mimo ten ústavní systém. Kde se to chceme ocitnout? To je mi opravdu milejší rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu. A není pravda, že to nedělají v Evropě účetní dvory. Podívejte se na jedny z nejlepších kontrolních systémů v Evropě, jako je například lucemburský nebo dánský, které mají životnost už více než 150 let a které po velké novele v roce 1990 a následujících letech skutečně naplňují systém kontrolní moci, jakoby toho úřadu, který pomáhá rozhodovacímu procesu kontrolní činností.

A my mimo tento systém, mimo systém politických stran, se pokusíme zlikvidovat politické strany tím, že nad nimi bude dbát někdo, kdo bude čistý byrokrat. Prosím vás, to je tak velké vybočení z ústavního systému, které ještě nikdo nikdy nenavrhl za celou dobu existence Československa, a už vůbec ne za celou dobu od roku 1992. A podotýkám, že to není otázka politického názoru. To je otázka čisté teorie státu, jak má stát fungovat, jak se ustavuje a co je tedy vůlí lidu, chcete-li slovy Ústavy, která je potom prezentována v zastupitelské demokracii zastupitelskými sbory a jejich exekutivními orgány.

Jestliže začneme opět zřizovat komisi, která shání budovu, a budeme potom říkat: ale oni tam potřebují lidi, aby to ukontrolovali; tak já jsem přesvědčen, že to je právě ten krok, který povede k ještě většímu ponížení politických stran. A pak se nedivte, že jaksi profese politika je srovnávána s jinými profesemi na úrovni řekl bych těch, kteří nepotřebují ke svému výkonu žádné vzdělání. Protože porušujeme základní principy toho, jak má politika fungovat! A znovu opakuji, nejde vůbec o politický názor jakékoli jednotlivé politické strany. To je otázka ústavního systému a jeho konstrukce. A podotýkám, že pokud nebude odstraněn z návrhu zákona ten úřad, tak nikdy nemůžeme dosáhnout toho, že ústavní systém bude fungovat podle článku 5, to znamená na principu svobodné soutěže politických stran, protože ty politické strany budeme byrokratickým způsobem neustále ponižovat.

A prosím, když o tom diskutujete, i státověda, tedy teorie státu, je skutečnou vědeckou kategorií, vědeckým řekl bych základem tvorby státu. Nedělejme z toho, že jedna paní povídala a že to můžeme kdykoli vyřešit v hospodě. Takhle to opravdu není. A podotýkám, že teď jsme se dostali do situace, kdy chceme udělat krok k dalšímu ponížení politických stran jako institutu, ze kterého vzchází politický režim. A jestli je takový nebo onaký, je jenom věcí občanů podle toho, které politické strany si zvolí.