A potěšitelné rovněž je, že se do této debaty zapojil i jindy zcela záměrně němý předseda vlády Petr Nečas a osobně obhajoval existenci a kroky své vlády. Je přitom na druhou stranu velmi smutné, že k tomu musela opozice využít tak výjimečného instrumentu, jakým je institut hlasování o nedůvěře vládě.
Přes změti desítek projevů více než 7 hodinového jednání je do očí bijící, že nejobsáhlejším tematickým okruhem byly aféry nejmenší vládní koaliční strany, tedy VV. Úterní zasedání ukázalo v plné nahotě problémy, se kterými se potýká tato „firmo-strana“. Ústředním argumentem sociální demokracie pro vyslovení nedůvěry byl fakt, že VV, jako fiktivní kartelová strana (prázdná skořápka), je jen prostředkem pro získání veřejných zakázek pro svou „matku“, tedy ABL, jak to plánoval její šéf Vít Bárta. Jen připomeňme, že podle dnešní edice Hospodářských novin získala agentura dotaci na školení svých zaměstnanců v hodnotě převyšující 8 milionů korun. Navíc se obrat firmy od vstupu VV do vlády zvýšil o třetinu a to dává jasnou odpověď těm, co pochybovali o skutečných úmyslech VB. ČSSD včera ústy Lubomíra Zaorálka nepřímo poukázala i na roli Radka Johna, coby bílého koně bezpečnostní agentury, který má ve straně asi tak „silné slovo“ jako Petr Nečas v koalici, potažmo ve své vlastní straně. To samé mimochodem již několik dní předem na oslavách 20. výročí ODS konstatoval snad ještě více expresivně Mirek Topolánek. Není to tedy izolovaný výkřik opozice, ale mainstreamový názor i české autentické (!) pravice. Jestli se bývalý předseda proslavil přiléhavostí pojmu „kmotr ODS “, tak to samé platí u slov sekta, virus, rakovina, veřejný dům - pro VV.
Blog je vítaným prostředkem prezentace názorů, prostor k tomu je ale značně omezený. Je příliš krátký pro vypočítání všech afér Věcí veřejných, byť jen z posledního týdne. Zmínku o až chronickém stavu solidarity Michala Babáka se svou stranou, kdy kvůli poskytnutí daru si vezme sám půjčku, si však neodpustím, stejně jako připomenutí některých dalších lapsů. Tím je bezesporu i požadavek novodobých desátek poslance VV Otty Chaloupky, beroucího asistentovi 20 tisíc korun měsíčně z platu. „Mission impossible“ je potom pochopení reálné fluktuace lidí spojených s ABL-VV po úřadech státní správy a společnostech s majetkovou účastí státu. Asi největší pozornost upoutal Kryštof Hajn, dříve Dobešův 1. náměstek na MŠMT, který po tom, co byl odejit pro svou minulost spojenou s ABL, odešel na méně exponované místo do „státní“ ČD Cargo, které spadá pod Bártovo ministerstvo dopravy. Ve stejných intencích zůstává i zjištění, že Martin Sýkora v době svého působení coby náměstek na Ministerstvu dopravy ČR údajně pobíral zprostředkovaně gáži i od ABL. Po všech těchto skandálech už asi nikoho nepřekvapilo doznání Viktora Paggia pro včerejší Právo, že byl podmíněně odsouzen za opileckou rvačku. Každá strana v zemi a jistě každá strana v Evropě by podobné chování u svého poslance netrpěla a vyvodila by z toho důsledky. Političtí podnikatelé z Věcí veřejných se za svého poslance naopak postavili.
Nechci ale být tak pesimistický. Včerejšek přinesl i komické momenty. Kde jinde můžete vidět dospělé lidi hádat se a trucovat kvůli zasedacímu pořádku a slyšet zpívajícího poslance. Samotná prořeknutí představitelů VV potom již hraničí s estrádou. Například Josef Novotný (VV) ve svém exposé řekl, že jeho strana se už znemožnila a že se to musí dotáhnout do konce, nebo že tuto vládu může podpořit jen těžko. Dalším tragikomickým momentem bylo doznání Radka Johna, že vládě již nikdo nevěří. Berme tak tyto projevy jako pověstné blýskání na lepší časy a naivně věřme, že VV vládu již příště nepodpoří.
