Já bych se teď chtěl vrátit trošku podrobněji k té hodně diskutované záležitosti, která se tohoto návrhu týká. A to je to nové oprávnění policie zadržet zbraň jako předběžné opatření.
Já bych nejdřív chtěl říct, že tu českou právní úpravu držení zbraně považuji za velmi dobrou. Za jednu z nejlepších, která v Evropě je. K regulaci práva držet zbraň můžete přistupovat dvěma různými způsoby. Buďto budete velmi přísní na samém počátku, kdy si budete klást velmi tvrdé nároky na to, komu zbraň svěříte, komu ne. Budete hromadně určovat a kategorizovat, které zbraně se držet smí, které nesmějí. Což je teď momentálně přístup, který je z hlediska Evropské unie převládající. To jsme viděli v těch návrzích, které sem k nám přišly, a které se koneckonců i teď projednávají.
A nebo máte ten druhý přístup, který je takový volnější, že zbraň svěříte každému, u kterého není negativní důvod, že by ji držet neměl. A o to přísnější potom jste na jeho kontrolu. Jinými slovy, máte tady právo držet zbraň, ale s tím souvisí i odpovědnost. A velká odpovědnost. A ta naše právní úprava jde spíše touto druhou cestou, kterou já považuji za správnou. A v jejím duchu jsou i navrženy změny, které jdou s touto novelou. Které ještě zintenzivňují proces kontroly držitele zbraně. A to v tom, že se tam zejména zavádí oprávnění lékaře informovat se u policie, jestli jeho pacient je držitelem zbraně.
Když se podíváte na problematiku těch, v uvozovkách, „šílených střelců“, tak první, kdo může indikovat, že se někomu zhoršuje zdravotní stav a že může být nebezpečný, je lékař. Zákonem dostává právo informovat se, jestli jeho pacient, u kterého třeba při pohovoru nabude nějakého podezření, že je mj. držitelem zbraně, že se mu nějak zmíní, tak má právo optat se policie, jestli je držitelem zbrojního průkazu. A pokud ano, tak tu policii informovat.
Zákonem dostává právo informovat se, jestli jeho pacient, u kterého třeba při pohovoru nabude nějakého podezření, že je mj. držitelem zbraně, že se mu nějak zmíní, tak má právo optat se policie, jestli je držitelem zbrojního průkazu. A pokud ano, tak tu policii informovat. Jak říkám, zákon mu dává právo, ale doufám, že mezi lékaři se to bude vnímat jako povinnost, kdykoli takové podezření lékař získá, aby se informoval a informoval potom policii.
A zároveň tyto podněty musí být schopna policie zpracovávat, to znamená, když dostane od lékaře podnět, mám tu pacienta, kterému se prudce zhoršuje psychický stav, já nevím, přichází agresivní stavy, agresivní nálady, a zjistil jsem, že je držitelem zbrojního průkazu, jednejte, protože ten člověk může být nebezpečný, tak ta policie musí mít oprávnění jednat. Jednat a chránit.
Oproti těmto novým oprávněním můžete mít jiný přístup, který se taky mohutně diskutoval, a to je to, že každý, kdo si požádá o zbrojní průkaz, bude podroben psychotestům. Osobně si myslím, že takovýto přístup by nefungoval. Prostě jednak nemáme tolik kvalitních psychologů, kteří by byli schopni takové psychotesty zpracovávat, a obávám se, že by to "sekali jak Baťa cvičky" a vlastně by klesala ta kvalita takovýchto psychotestů. Daleko lepší cesta je, pokud bude podezření na někoho, kdo drží zbraň, že má nějaké problémy, tak mu nařídit, aby se psychotestu podrobil, což ten zákon umožňuje. Tím bude stoupat kvalita těch psychotestů. A že plošné psychotesty nezabrání excesům, podívejte se třeba na policisty.
Policisté všichni prochází psychotesty a opakovaně. Přesto máme excesy policistů, kteří páchají sebevraždy nebo kteří páchají násilné trestné činy. Plošné psychotesty nejsou řešením.
Proto jde tento zákon touto cestou. Zintenzivňuje kontrolu lidí, kteří už zbraň mají, a zavádí novou možnost předběžného opatření policie, dostane-li kvalifikovaný podnět, že nějaký držitel zbraně může být pro veřejnost nebezpečný, tak jedná. A bude jednat tak, že za tím člověkem zajde, vyzve ho k dobrovolnému odevzdání zbraně jako předběžné opatření. Protože v té době nebude ještě rozhodnuto o tom, že on o ten zbrojní průkaz přijde, teprve se zahájí to řízení, ale už po tu dobu ho vyzve, aby tu zbraň odevzdal, zadrží, provede to správní řízení. Na konci buď bude rozhodnutí o tom, že o zbrojní oprávnění přijde, nebo rozhodnutí, že o něj nepřijde, pak se mu zbraň vrátí a samozřejmě má právo domáhat se náhrady škody, která mu byla tím neoprávněným zadržením zbraně způsobena. Takže je to opatření předběžné.
A teď proč vůbec se do toho zákona zavádí. Byla tu argumentace, že postačuje současná legislativní úprava. Nepostačuje. Vezmete-li si zákon o policii, ten můžete aplikovat jenom v určitých situacích. Jasně. Pokud držitel legálně držené zbraně pobíhá po domě, vyhrožuje, sousedé oznámí, policie tam přijede v době, kdy ten člověk tam pořád běhá, tak může jednat podle zákona o policii. Ale pokud se ten člověk mezitím uklidní, vrátí se domů, nic se neděje a policie tam přijede v době, kdy ten člověk už je uklidněn doma, tak už jí k tomu zákon o policii nepostačí. Potřebuje nové oprávnění.
Hodně námitek bylo, proč tam není nějaký předběžný souhlas soudu, státního zástupce. Je třeba si uvědomit, že tady se pohybujeme ve správním řízení. Řízení o odnětí zbraně je správní řízení, to znamená, že ingerence státních zástupců, trestních soudů není možná. Pokud by tam měl být nějaký předběžný souhlas nebo nějaká ingerence správního soudu, správní soudy, tuším, že jich je asi jenom osm v celé republice, a jednak třeba oni vůbec nedrží služby. Ani večer, ani o víkendu. To není institut trestních soudů. To znamená, i z faktického hlediska by toto moc nefungovalo.
Argumenty, že takové opatření je nesouladné s ústavou. Tak to není. Jednak si musíme uvědomit, že v ČR nárok držet zbraň není tak silný, není tak zažitý jako třeba ve Spojených státech. Ústavní soud už několikrát konstatoval, že právo držet zbraň je nižší právní síly, než jsou ostatní ústavní práva na život, na zdraví.
Pokud se jedná o argumentaci, že bude prolomena nedotknutelnost obydlí, tím, že ta policie má oprávnění vstoupit. Ústava sama říká, že za určitých okolností toto právo prolomitelné je a výslovně se zmiňuje právo na život, na zdraví nebo případy, kdy je vážným způsobem ohrožena veřejná bezpečnost. To znamená, že ten právní rámec a ústavní rámec tu je. A to, jestli to bude překračováno, nebo ne, bude potom taky otázka aplikace a otázka výkladu. Ale tu nepoznáte ze zákona samého. Ten zákon, tak, jak v tom znění je, tak je v souladu s naším právním režimem.
Máme se bát toho, že budou excesy, že toho bude zneužíváno, že bude nějaká šikana ze strany policie? Bát se může každý. Mě uklidňuje to, že tu máme určitý příklad, ke kterému to můžete přirovnat. A to je problematika vykázání agresivního jedince v případě domácího násilí. To je trošku obdobné. Tam taky policie přijede na místo, má nějaké prvotní podněty a musí se na místě rozhodnout, na sebe policista musí vzít tu odpovědnost a říct, jestli ty podněty jsou relevantní, nebo ne, a pokud řekne, že ano, tak má poměrně velké oprávnění, že člověka vykáže na 10 dní z jeho bytu, domu. To je obrovské oprávnění policie. Já neregistruji žádné případy, že by toho policie zneužívala. Naopak, je to, myslím, institut, který je velmi užitečný a který funguje. Pokud ta policie zvládá tu svoji pravomoc tady, proč by ji neměla zvládnout i tady. To je důvod, proč já se nebojím toho, takovéto oprávnění policii svěřit.
Pro mě velkou zárukou je to, že do toho bytu lze vejít až poté, co nebylo vyhověno dobrovolné výzvě. To znamená, nemůže se vám stát, že jste držitel zbraně, a bez jakéhokoli varování přijdete domů a tam vám policie hledá vaše zbraně. To nejde. Ten zákon říká jasně, že do toho bytu, domu lze vstoupit až poté, co nebylo vyhověno dobrovolné výzvě. To znamená, tam musí předcházet výzva dobrovolná. Ať už písemná, tak v těchto případech zejména ústní. Myslím si, že tam ten zákon směřuje.
To, že ta dosavadní úprava nebyla dokonalá, je potřeba udělat změnu, to nám bohužel ukazuje ta tragédie, která se stala v Uherském Brodě, protože tam jak to probíhalo? Tam policie měla indicie, že ten člověk by zbraň držet neměl, vedla správní řízení, v něm rozhodla, že má ty zbraně odevzdat. Tak, jak jí zákon nakazoval, písemnou výzvou toho člověka vyzvala, aby zbraně vrátil. On v den, kdy si na poště vyzvedl dopis o tom, že přichází o právo držet zbraň a že má zbraně vrátit, tak šel a vraždil.
Tato nová úprav by takovýmto excesům měla zabránit v tom, že ve chvíli, kdy to podezření je, tak ta policie jde, a ve chvíli, kdy ten člověk, u nějž je podezření, že má psychické problémy, je konfrontován s tím, že o zbraně přijde, tak o ně opravdu přijde. Odstraní se ten moment, kdy ten člověk ví, že o zbraně přijde, ale ještě je fyzicky drží. To kritické období, kdy může dojít k tragédii.
Takže já jsem velmi za tuto úpravu. Myslím si, že koneckonců tato navržená úprava je v zájmu všech slušných držitelů zbraní, protože tato problematika je diskutabilní. Veřejnost si na právo jiných držet zbraň utváří nějaký názor. Tak jako na většinu věcí si ho utváří podle příkladů, podle toho, co se stane, co vidí. V ČR tedy, nevím, jestli můžu použít slovíčko bohužel, ale nemáme moc pozitivních případů, že by legální držitel zbraně zachránil díky tomu život někomu jinému, nemáme. Naopak máme bohužel případy, kdy legální držitel zbraně spáchal trestný čin, a proto pojďme touto úpravou alespoň eliminovat tyto negativní excesy, které potom vlastně posilují to stanovisko veřejnosti, která tvrdí, že lidé by zbraň mít neměli. To znamená, tato úprava, byť zpřísňuje hlídání držitelů zbraní, tak si myslím, že v jejich zájmu.
