Lidský život je prodchnut okamžiky a událostmi, které jsou tzv. přechodové. Tedy jednu etapu života ukončují a další otevírají. Každá takováto přechodová událost je spojena s určitým rituálem, abychom si ji dokázali řádně uvědomit a změnu dali na vědomí i našemu okolí či veřejnosti. Zároveň přechodové události, tedy velké změny v našem životě jsou pro nás stresory, kdy potřebujeme s tímto stresem pomoci, povzbudit či tzv. doprovodit.
Od nepaměti jsou tyto okamžiky a události spojeny s rituály, náboženskými projevy a kněžskou službou. Již více než 2000 let slouží takto lidem i křesťanská církev, která ty nejdůležitější události v lidském životě, jako je narození, dospělost, svatbu i umírání a smrt systematizovala do 7 svátostí a dala jim určitou formu.
V současné sekularizované době se může zdát, že se již přežila tato forma vyrovnání se s přechodovými životními událostmi, ale z psychologického i sociologického hlediska je opak pravdou. Tím, že se život člověka stále více individualizuje a díky technice a virtuálním sociálním sítím se snižuje lidská blízkost a prostá komunikace, potřebujeme stále více důležité věci prožívat ve společenství lidí. Zároveň je náš život, oproti dobám předešlým, naplněn změnami, které v nás působí stále více stresu. S tímto stresem se stále hůře vyrovnáváme, což dosvědčuje narůstající počet osob s duševním onemocněním. Proto potřebujeme v těchto změnových – přechodových událostech pomoc a určité doprovázení. Právě v těchto situacích, jsou často lidé, kteří nejvíce potřebují pomoci a zároveň nevědí, kam se pro pomoc obrátit. Jednak jim přijde nemístné někoho obtěžovat, rodina a přátelé nejsou vždy kompetentní k doprovázení v těchto zlomech. Pokud je navíc tato změna pro nás spojena se stresem, nejsme ochotni vyhledat pomoc terapeuta, neboť je to v české společnosti považováno stále za slabost či dokonce projev nemoci. Právě zde je úloha kněží a církve. Neboť kněží jsou ve věci nezávislými osobami, zároveň mají kvalifikační průpravu i osobnostní zaměření lidem pomoci a doprovázet je na jejich cestě. Zároveň i církev a společnost dává kněžím oprávnění k určitým úkonům či rituálům, které pomáhají lidem v životních změnách a zároveň i demonstrují tyto změny před veřejností.
Pro plnohodnotné prožití života a zároveň i pro jakousi psychohygienu je důležité tyto přechodové události plně prožít, nechat rozvinout a dát jim i určitou formu, kterou si budeme moci uvědomovat v průběhu našeho celého života.
Budete-li tedy potřebovat pomoci v určitém zlomovém okamžiku života či přechodové etapě, můžete bez ostychu kontaktovat církev, kněze. Nemusí jít jen o narození dítěte, které je možno pokřtít či svatbu či pohřeb svého blízkého. Pro uvědomění si a vzetí závazku dospělosti bývá pak člověk biřmován. Stejně tak při závažné nemoci je člověku sloužena svátost nemocných, kdy se kněz modlí za uzdravení člověka. Pokud nás tíží něco špatného, nebo jste něco těžkého prožili, pak může člověk získat pomoc skrze pokání a smíření. Služba církve – kněze se však neomezuje jen na takovéto závažné životní přechody a zlomy. Je možné pomoci a doprovázet vždy tam, kde se cítíte zatíženi starostmi, stresem nebo osamělí. Církev československá husitská se pak v této pomoci neomezuje jen na své členy nebo svou službu členstvím nepodmiňuje, ale je ve své službě otevřena každému člověku, každému potřebnému. Pokud prožíváte etapu svého života, která je zlomová, nebo cítíte, že potřebujete podporu a určité doprovázení, neváhejte vyhledat službu církve a kontaktovat mne.
Rostislav Kotrč
