V současné době s platností zákona o církevních restitucích, prožíváme veliké změny v oblasti financování církví a tím i platů duchovních a zaměstnanců církve. Tyto změny se výrazným způsobem mohou dotknout pracovního postavení mnohých duchovních, jejich životní úrovně i rozhodování vedení církve o nich samých. Z tohoto důvodu a po několikaletém rozvažování a konzultacích s mnohými členy církve, se několik duchovních i člen ÚR rozhodli angažovat v obnovení Jednoty duchovenstva, která má v naší církvi velice silnou tradici a církev zejména ve svých počátcích z ní čerpala posilu. Obnovení Jednoty duchovenstva, není jen nějaký proslov či svolání duchovních pracovníků CČSH, ale tato organizace bude řádně legislativně a institucionálně zakotvena na platformě odborové organizace na základě Zákona o sdružování občanů č. 33/2008 Sb. Tento zákon vychází zejména z Listiny základních práv a svobod občana, který je součástí Ústavy České republiky.
Tedy v obnovení Jednoty duchovenstva, jako řádné organizace, není žádná revoluce či nadstandard, ale jako duchovní využijeme pouze svá základní občanská práva.
Prvním právem je právo svobodně se sdružovat k ochraně hospodářských a sociálních zájmů je jako významné právo občana v demokratickém státu garantováno vedle řady také v článku 27 Listiny základních práv a svobod. Faktickou realizací tohoto práva je sdružování zaměstnanců do odborových organizací.
V ohledu na význam a důležitost práva na sdružování k ochraně hospodářských a sociálních zájmů platí, že odborové organizace, tedy i Jednota duchovenstva vzniká zcela nezávisle na státu, zaměstnavatelích, politických stranách a dalších subjektech. Nikdo, teda ani zaměstnavatel, nemůže zaměstnancům v založení jakkoli bráni či zakázat. Stejně tak nedisponuje jakýmikoli právními nástroji, kterými by mohl existující organizaci rozpustit.
Druhým právem je právo na informace. Toto právo v sobě zahrnuje povinnost zaměstnavatele poskytnout odborové organizaci, tedy i Jednotě duchovenstva informace minimálně v zákonem stanoveném okruhu. Poskytnutí informací znamená výhradně zprostředkování vědomosti o rozhodnutích zaměstnavatele, která přijal nebo přijmout hodlá, a zaujmout stanovisko. Poskytování informací slouží také ke kvalifikovanému projednání či rozhodování při jiných formách spolupráce se zaměstnavatelem. Na druhou stranu, pokud se členové Jednoty duchovenstva, dovědí informace, které mohou ohrozit nebo poškodit zaměstnavatele, jsou povinni o nich, jakož i o jiných skutečnostech, které se dovědí při výkonu své funkce, zachovat mlčenlivost. To platí také pro přizvané odborníky. Zaměstnavatel je povinen poskytnout informace včas a vhodným způsobem na základě předchozí dohody.
Třetím právem je právo na projednání. Tímto právem se rozumí jednání, výměna stanovisek a vysvětlení mezi zaměstnavatelem a Jednotou duchovenstva. Projednání je tedy taková forma spolupráce mezi organizací a zaměstnavatelem, kdy má zaměstnavatel zákonnou povinnost předložit stanovené nebo dohodnuté okruhy otázek k posouzení předtím, než ve věci sám rozhodne, za účelem dosažení shody na řešení, které bude přijato. To je zaměstnavatel povinen zajistit, tak aby k projednání došlo včas a vhodným způsobem. Jednota duchovenstva tedy bude mít p také právo obdržet na své stanovisko odůvodněnou odpověď. Před uskutečněním zamýšlených opatření má rovněž právo požadovat dodatečné informace a vysvětlení. Právo rozhodnout má však pouze zaměstnavatel.
Nesplnění povinnosti věc předem projednat sice nezpůsobuje neplatnost rozhodnutí, je však porušením právní povinnosti stanovené zákoníkem práce, které může být postiženo případně i uložením pokuty za porušení pracovněprávních předpisů inspekcí práce.
Dále organizace mají právo vykonávat kontrolu nad dodržováním pracovněprávních předpisů (především zákoníku práce), předpisů o zaměstnanosti, vnitřních předpisů a závazků vyplývajících z kolektivních smluv (§ 321 ZP) a právo kontroly nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 322 ZP). Zaměstnavatel je dále povinen umožnit přednést své připomínky při kontrole, kterou u zaměstnavatele provádí orgány, kterým přísluší výkon kontroly podle zvláštních právních předpisů (např. krajská hygienická stanice nebo oblastní inspektorát práce).
Rozsah dohody mezi Jednotou duchovenstva a zaměstnavatelem, tedy církví stanoví kolektivní smlouva, která je zvláštním pracovněprávním institutem. Pokud se týká její právní povahy, jedná se o smlouvu, tedy dvoustranný právní úkon. Na druhé straně je kolektivní smlouva rovněž pramenem práva. S ohledem na to jsou kolektivní smlouvy označovány jako tzv. normativní smlouvy. Normativní povaha kolektivní smlouvy vyplývá ze skutečnosti, že se vztahuje na blíže neurčený okruh subjektů (kolektiv zaměstnanců zaměstnavatele, který se může v průběhu času měnit), kterým na základě této smlouvy vznikají soudně vymahatelná práva.
Dle výše uvedeného tedy obnovení Jednoty duchovenstva bude přínosem nejen pro duchovní, jako zaměstnance církve, ale i pro církev, jako zaměstnavatele, který bude mít v duchovních dobrého a aktivního partnera při tvorbě nových církevně-právních a pracovních norem. Na druhou stranu také duchovní, kteří se dostanou do nějaké svízelné či problematické situace, budou jasně vědět, kam se mohou obrátit a kde se jim bude snažit někdo pomoci a zastat se jich. Neboť ač církev byla založena Pánem Ježíšem Kristem, její pozemské fungování je provázeno světskými peripetiemi, jako každé organizace, která sdružuje a zaměstnává lidi.
Pokud tedy církev nevnímáme jako římští katolíci, jako svatou a nedotknutelnou instituci, což by mělo být v našem společenství dávno překonané, ale stejně jako původní Jednota Bratrská, která hovořila o církvi, jako: „o shromáždění hříšníků pod křížem Kristovým“, dojdeme závěru, že v současné překotné době, době změn je obnovení Jednoty duchovenstva nejen prospěšné, ale i nezbytné.
