Neumím si takovou praxi představit například ve Velké Británii, Německu či Francii. U nás byla nasazena laťka opravdu velmi vysoko. Nebo spíše nízko. Připomeňme si konec května 2006. Tehdy bylo pár dní před volbami do sněmovny a šéf policejního útvaru ÚOOZ, tehdy Kubice, šel do sněmovního výboru, aby ve své zprávě ukázal na údajné prorůstání organizovaného zločinu do státní správy.

To, že tato tzv. Kubiceho zpráva byla určena na podporu volební kampaně české pravice, muselo být každému soudnému člověku jasné už v tom okamžiku, kdy byla celá záležitost spuštěna. To, že se z této zprávy nic neprokázalo, a to ani po deseti letech, a vlastně ani nebyla snaha věci ze zprávy prokazovat, protože se jednalo o směs lží a drbů z druhé ruky, to je také zřejmé…

Když není po mém, nechť vzplanou plameny

Plukovník Šlachta chce odchod ze své pozice v čele ÚOOZ oslavit slovní pyrotechnikou, výbuchy a destrukcí, podle možnosti ve vedení české policie. Policejní šéf Tuhý je prý podezřelý z úniku informací při objasňování hospodářské trestné činnosti. A detaily prý plukovník Šlachta sdělí příslušnému výboru poslanecké sněmovny.

Je to vlastně dosti podobný vzorec jednání jako u Kubiceho v květnu 2006, a tedy: Když není po mém, nechť vzplanou plameny a v nich shoří celé vedení české policie, které je provázáno, když ne na na organizovaný, tak tedy na zločin…

V tuto chvíli nechci věci podceňovat, ale spíše to vypadá na osobní pomstu zhrzených z ÚOOZ. Tento jejich postup ukazuje na to, proč je dobře, že plukovník Šlacha ze své pozice v čele ÚOOZ odchází. Takovéto manýry jsou spíše nežli manýrami profesionálního útvaru zabývajícího se organizovanou kriminální činností výplodem samozvaného Výboru pro veřejnou bezpečnost v tom pojetí, jak byl znám v období teroru v období francouzské revoluce.