Samozřejmě, že odchod páté největší ekonomiky světa z EU je finančními trhy brán negativně, ale již v průběhu tohoto dne dochází, alespoň na německé burze, k pomaličkému návratu velkých akciových titulů na původní cenové pozice. To bude samozřejmě dlouhodobý proces, trvající řadu měsíců, ale už dnes byl zahájen. Velká dramata se tedy ve střednědobém časovém horizontu určitě konat nebudou.
Británii samotnou čeká zřejmě hluboká politická krize. D. Cameron již oznámil své odstoupení načasované na říjen a stejně tak velmi sportovně poblahopřál Britům k výsledkům demokratické volby. Zcela nepochybně lze očekávat hlubokou krizi vládní konzervativní strany. Ale není to poprvé v jejích dějinách, kdy v konzervativní straně dochází k něčemu takovému. A všechny dosavadní krize toryové přežili. V rámci konzervativní strany se dokonce ozývají hlasy, že její proevropské křídlo opustí stranu toryů a přejde k proevropským liberálním demokratům.
Nic se ovšem nejí tak horké, jak se to uvaří, a tak se domnívám, že k liberálním demokratům odejdou od konzervativců spíše jednotlivci. V každém případě však strana zůstane hluboce rozpolcená a málo akceschopná, protože její dosavadní vůdce zažil těžkou politickou porážku, a nezpůsobil mu ji nikdo jiný, nežli zejména jeho vlastní blízcí političtí spolupracovníci a přátelé. Cesta k předčasným parlamentním volbám ve Velké Británii v příštím roce se otevřela.
Nad britskými ostrovy, pokud jde o budoucnost tradičních britských politických stran, se smráká. Labouristé, kteří ke kampani k referendu přistupovali velmi vlažně, sice nejsou hlavním poraženým této záležitosti, ale připsat kladné body si také nemohou. Jediné, co je možné pozitivně připsat na jejich účet, je upřímná snaha jejich poslanců, včetně zavražděné Jo Coxové o to, přesvědčit občany, že setrvání v EU je lepší cestou nežli brexit.
V každém případě dnes mohou jásat euroskeptici ze strany N. Farage a na své si jistě přijde i bývalý londýnský starosta B. Johnson, který je faktickým politickým vítězem referenda a kterému po čase Britové sečtou vše nepříjemné, co je po odtržení EU čeká.
Britské ostrovy v příštích letech nečeká nic příjemného
Výsledek referenda je nesporně především důsledkem odcizení, které vzniklo mezi britskými politiky, včetně toryů, labouristů či liberálních demokratů, a velké části, ve čtvrtek se ukázalo, že většiny, britské veřejnosti. Většina Britů to chce prostě dělat jinak, i když třeba neví jak, ale jinak, než to chtějí a dělají britské politické elity.
Dalším momentem britské vnitropolitické krize, která může jen zrychlit rozpad Velké Británie, bude velmi pravděpodobné urychlení konání skotského referenda o nezávislosti. Pokud toto referendum, a s tím se dá počítat téměř jako s jistotou, dopadne hlasováním ve prospěch skotské nezávislosti, může následovat také referendum severoirské… Pokud jde o Severní Irsko, je ovšem situace komplikovanější.
Je otázka, zda je možné, aby se Severní Irsko případně udrželo jako nezávislý stát. A to vzhledem k tomu, že významná menšina jeho obyvatelstva jsou katolíci, a ti by si nesporně přáli připojení ke Svobodnému Irsku, které je prakticky čistě katolickým státem.
Takže britské ostrovy v těch příštích letech nečeká nic příjemného, a to bude zcela nepochybně působit také na britskou ekonomiku i životní úroveň obyvatel Velké Británie. A do jisté míry bohužel i na obyvatele kontinentální Evropy vč. Česka.
Dovoluji si tvrdit, že po vyrovnání nynějšího pádu finančních trhů kontinentální Evropy způsobeném výsledkem referenda, Evropané následně zjistí, že se žádná tragédie nekoná, a už vůbec ne tragédie v ekonomické oblasti.
Prostě, bude jen potřeba v krátké době mezi Velkou Británií a evropskou sedmadvacitkou navázat ty desítky smluv, které má EU uzavřeny například s Norskem nebo se Švýcarskem. Nedávné vyjádření norské premiérky o tom, že by Britům nicméně nedoporučila odchod z EU, je vyjádřením její osobní, politické zkušenosti. Norové respektují důsledky smluv uzavřených s EU, de facto politiku EU a významnou část její legislativy, ale nemají do čeho mluvit.
Evropští lídři se teď musí rychle vzpamatovat
Ať tak, nebo onak, je to demokratické rozhodnutí britských občanů, a pro EU to bude znamenat, že se otevírá možnost pro rychlejší integraci, vytváření společných institucí a politiky, ale také třeba pro větší dominanci Německa v EU.
Evropští lídři se teď musí rychle vzpamatovat a začít dělat mnohem otevřenější politiku ve vztahu k lidem. Začít respektovat, co lidé opravdu chtějí. Klást si otázky a odpovídat na ně podle reality. Je například možné být nadále v zahraniční politice ve vleku USA, pokud jde o Rusko a sankce vůči němu?
Sankce nepoškozují jen Rusko, ale sekundárně také země EU. Stejně tak pokud jde o uprchlíky, je třeba dělat rozumnou politiku. Pokud se Evropané migrantů bojí, je třeba k tomu přistupovat čelem. Jestliže loni bylo v Británii přijato 333 tisíc imigrantů, chápu, že je to pro obyvatele Velké Británie, anebo alespoň pro jejich většinu, těžko přijatelná věc. Toto byl ostatně zřejmě nejdůležitější argument protagonistů brexitu.....
Česká republika ovšem v tomto problému není a nebude, což nemůže změnit ani několik set či pár tisíc imigrantů, kteří by k nám snad přibyli.
Odcizení, které se projevilo a projevuje v posledních letech mezi evropskými politickými elitami a obyčejnými občany, je něco, co se musí změnit, pokud má mít jednotná Evropa vůbec šanci na dobrou budoucnost…
