Já vystupuji ve třetím čtení, protože v garančním výboru bylo přijato také doprovodné usnesení, se kterým se měli možnost seznámit jenom přítomní členové garančního výboru a ne tedy Poslanecká sněmovna.
První věc, kterou bych chtěl říci, je to, že tento zákon není zákonem o elektronické identitě. Já se k tomu vysvětlení ještě dostanu. Dá se říci, že to je transpozice evropské směrnice v takzvané minimalistické verzi, to znamená, že je v podstatě - dalo by se říci - o ničem. Když jsem hledal nějakou paralelu, o čem ten zákon je, tak mě napadl takový film, který jste jistě viděli, Vrchní, prchni, a tam pan Abrhám říká o vozítku Velorex: "To je hadrák, ten neublíží, čeho se dotkne, to leští." Bohužel, tento zákon nemá tenhle charakter, protože jsou v něm tři věci, které překračují rámec evropské směrnice.
První věcí jsou otevřená data. Kromě toho, že to do tohoto zákona vůbec nepatří a směrnice EIDAS Evropské unie nic takového nevyžaduje, tak vlastně zabraňuje diskusi o tom, co jsou otevřená data, protože ta se dají využít nejenom pro komerci, ale také by je měl využívat stát ve prospěch svých občanů a většina těch dat už v současné době vlastně není generována lidmi, ale je generována automaty. Ta diskuse prostě neproběhla.
Druhou věcí, která tam není zahrnuta v té směrnici, je přidělení další komerční činnosti úřadům státní správy. My díky tomu, že jsme přijali služební zákon, který zabetonoval přijímací řízení do státní správy, tak přijímáme velmi často okliky, které to napravují. Takhle jsme rozdělili CzechInvest, vytvořili jsme státní podnik z České pošty a teď tedy dáváme další komerční činnost státní správě. Kromě toho, že to je špatně, protože opravou je novela služebního zákona, tak také tato záležitost přináší takzvaná inhouse řešení.
Inhouse řešení mají jednu zásadní vadu, totiž že obcházejí zákon o veřejných zakázkách. Já bych tady mohl jmenovat řadu příkladů, kdy se tak stalo, ale nebudu tím zdržovat. Je to prostě klička kolem, i když to bude používáno jako inhouse řešení.
Třetí věc, která se týká doprovodného usnesení garančního výboru, je směrovka, která ukazuje na takzvané elektronické občanské průkazy s čipem. Na semináři, který inicioval pan ministr vnitra, byla ukázka toho, co ta elektronická občanka případně dovede. Elektronickou občanku můžete klidně vložit do kapsy, ale zaručeně ji nevložíte do žádného přístroje, který máte ve svých taškách nebo na svých lavicích. I když to tvrdil pan ředitel Vrba, tak já jsem takový přístroj už dlouho neviděl. To znamená, budete si k tomu muset koupit takový kousek s kšandou, který stojí asi 200 nebo 300 korun, a do toho tu občanku zasunete, budete-li ji chtít používat. Jinak to prostě nejde. Tohle museli udělat i Estonci, kteří jsou nejdále v použití té plastové karty s čipem.
Ta technologie je samozřejmě zastaralá a existují řešení, která jsou podstatně jednodušší. Abych tady nedělal nějakou přednášku o tom, co to je, tak se jenom zkusme zamyslet, kolikrát jste už dnes museli prokázat svoji identitu. Potřebovali jste se dostat do auta, potřebovali jste se dostat do Sněmovny, možná do své kanceláře, zasunuli jste tady hlasovací kartu, možná se někteří z vás napojili na web Poslanecké sněmovny, někteří z vás se napojili na Facebook, Twitter, LinkedIn a další záležitosti, některým z vás možná došly peníze, takže museli jít do bankomatu nebo dokonce vykonávali nějakou transakci elektronického bankovnictví. Ve všech těchto případech jste museli prokazovat identitu a pokaždé jiným způsobem.
Tento zákon ani občanka s čipem tento problém prostě neřeší. To, co ten problém může řešit, je to, když si sáhnete do kapsy nebo se podíváte na svůj stůl, tak tam máte kouzelný přístroj, mobil, který tohle všechno dokáže. Už teď dokáže i mnohem složitější věci než v současné době je díky těm aplikacím možné. Stačí k tomu přiložit prst nebo využít jiného způsobu, jak se identifikujete, a všechny tyto problémy jsou vyřešeny.
Já se nedomnívám, že Ministerstvo vnitra a jeho pracovníci, když nedokázali po mnoho měsíců, kdy byla tato směrnice EIDAS na stole, se zabývat tou elektronickou identitou, že to dokážou během pár měsíců, ve kterém (ke kterým?) je vyzývá doprovodné usnesení garančního výboru. Ale to není to důležité, protože to opravdu není o elektronické občance, která v tom, jak nám byla předvedena, trošku připomíná Opencard, akorát ten experiment bude mnohem dražší a bude se týkat téměř každého občana České republiky.
To je důvod, proč nemohu pro tento zákon hlasovat. Je samozřejmě na vás, abyste se řídili buď nějakým politikařením, anebo obsahem tohoto zákona, který je opravdu zbytečný, a zbytečné zákony jsou prostě drahé.
