Analytici se předbíhají v odhadech míry poklesu dynamiky britského hospodářského růstu. Pokud se hospodářský růst Velké Británie v tomto a příštím roce ještě před 23.6 odhadoval v řádech procent, nyní už se hovoří maximálně o desetinách procenta. To vzhledem k okolnostem vlastně není taková tragédie, ale určitě to není žádná výhra.
Hlavní protagonisté kampaně k brexitu zvolna vycouvávají ze svých emotivních slibů. Je zábavné sledovat britské noviny, tedy přesněji řečeno to, jak se náhle sbližují názory eurorealistické části britských konzervativců s tou euroskeptickou. Dnes už není vidět žádný velký rozdíl mezi názorem bývalého starosty Londýna Johnsona a britského premiéra Camerona. Johnson k lidem hovoří o tom, že i po brexitu bude samozřejmě ponechán otevřený pohyb pracovních sil i nadále. To znamená, že ten kdo pracuje v Británii a je občanem EU, nebude potřebovat pracovní povolení, a totéž bude prý platit pro Brity v EU.
Když si jeho vyjádření nezávislý pozorovatel pozorně přečte, říká si, proč vlastně tedy ta kampaň k brexitu byla?
Britský ministr školství, který se vyjádřil, že se chce stát nástupcem D. Camerona v premiérském úřadu, mluví o tom, že chce navrhnout zachování současných vztahů EU a Velké Británie, s tím, že by Británie převzala jen vnější ochranu svých hranic…
No, s tím už přeci mohli britští vládní představitelé přijít před měsícem či před půl rokem, a bylo by to bývalo asi moudré a řešilo by to problém s imigrací do Británie. Byli by si za ni odpovědní Britové samotní.
Osobně se domnívám, že by stejně k žádnému velkému omezení migrace v Británii nedošlo.Pokud by vůbec k nějakému omezení migrace došlo, ve srovnání s tou, kdy je Velká Británie v Schengenském prostoru.
Ale při rozhodování britských občanů v referendu nešlo o racionální důvody, nýbrž především o pocity a emoce. Tento pocit národní suverenity vyjádřený ochranou vnějších hranic, byl zřejmě důležitý.
D. Cameron vcelku komicky říká, že on nebude tím, kdo nyní bude jednat o odchodu Velké Británie z EU. Co tedy ten člověk bude v Downing Street 10 ještě čtyři měsíce dělat? Chytat lelky, odpočívat po prohraném boji a dívat se, jak evropské a světové finanční trhy hynou? Cameron by tedy měl co nejrychleji skončit. Dal v sázku svůj úřad. Vsadil vysoko a prohrál a nyní jde o to, aby kromě britských občanů neprohráli také občané celé EU.